Čekání na spravedlnost

Richarda Fishmanna odvlekli za války nacisté z rodné Českomoravské vrchoviny, aby ho mohli zavraždit v plynových komorách Osvětimi. Po válce zase české úřady prohlásily mrtvého statkáře za Němce, aby si mohly přivlastnit jeho majetek. Pan Fishmann měl totiž dvojnásobnou smůlu: jednak byl Žid, a jednak příliš dobře pracoval, takže mu hospodářství vzkvétalo. Stín těchto vážných chyb dopadl i na potomky, a leží na nich dodnes. Dcera pana Fishmanna Eliška, která zázrakem přežila nacistický vyhlazovací lágr, se i po listopadu musela smířit s faktem, že její rodině pád totality žádnou spravedlnost nepřinese. Až v poslední době svitla nová naděje.Osud Fishmannova statku v Puklicích u Jihlavy byl svého druhu zmenšenou ukázkou spletité vřavy našeho věku. Zemědělskou usedlost koupil dědeček paní Elišky hned počátkem století. Po čase ji zdědil syn Richard, který se při sčítání obyvatel ve 30.letech přihlásil k židovské národnosti. Po německé okupaci byla celá rodina transportována do Osvětimi, odkud se po válce vrátila jen paní Eliška s bratrem. Doma je ale čekalo překvapení: dověděli se, že jelikož se otec „celým svým způsobem života cítil jako Němec“, konfiskuje mu Národní výbor v Puklicích na základě Benešových dekretů celý zemědělský majetek. „Předseda Národního výboru Karel Tesař byl komunista a oni v té době potřebovali získat přízeň vesnice,“ vzpomíná dnes drobná bělovlasá paní Eliška. Nepomohlo ani čestné prohlášení bývalých zaměstnanců statku, že se u Fishmannů vždy…