Horňácko na tripu

V posledních letech si divák českých filmových komedií není nikdy jist, zda ho neuvrhnou do hlubší deprese, než byla ta, které se v biografu toužil zbavit. Charakterizuje je totiž nebývalý vpád vulgarity, vzývání blbství a celková degradace hodnot, jež lze považovat za atributy lidskosti, humor v to počítaje. Člověka to pak nutí, aby byl vděčný za každý projev „normálu“, za každý film (nakonec i za to „každé dobré ráno“), který nesklouzne k pudům a atavismům. Vděčnost by však měla mít své meze. Dokonce i ve filmové komedii je občas nutno cosi uvážit a domyslet, a nespoléhat se jen například na vágní sympatičnost, kterou autoři svůj produkt obalí. V případě nového česko (ale lépe by bylo říci moravsko) -slovenského filmu …ani smrt nebere! jsou takovými pozitivními návnadami ryzost venkovského lidu, folklorní zpěvy, vitalita přírodního života, zkrátka celý komplex iluzí a snů o lepším, neporušeném světě, do něhož je možné se ponořit a vzejít z něj obrozený a plný životodárných sil. Autory filmu, scénáristu a pak i hereckého protagonistu Břetislava Rychlíka a režiséra Miroslava Balajku netřeba podezírat z nějakého pragmatického kalkulu. Prostředí horňácké vesnice je pro ně nepochybně důvěrně známé a citem i rozumem přijaté a osvojené. Krach jejich filmu spočívá v tom, že to, co z tohoto světa do svého filmu přijmou a vůči čemu ho postaví do kontrastu (město, civilizace atd.), nepřesahuje tu nejbanálnější rovinu publicistické či turisticko-etnografické informace o…