Dopisy

Mitterrand a radikální pravice

Zamrzel mě způsob, jakým reagujete na smrt F. Mitterranda (Respekt č. 3/96). Pravicový týdeník by jistě našel dost příležitostí k věcné kritice. Místo toho jste uveřejnili článek J. Formánka, který má spíš blíže ke špinění Mitterrandovy památky (či k českému kopání do mrtvol). Mitterrandův vztah k socialistům je popisován jako vztah vypočítavého politika, který by byl rád prezidentem; zavádějící je i výrok, že se Mitterrand v mládí přimkl k radikální pravici. Na základě rozhovoru, který poskytl filozof Jean Guitton hamburskému listu Der Spiegel a z něhož vyšel krátký úryvek v Getsemanech č. 5/95, bych rád uvedl věci na pravou míru. Radikální pravicí v době Mitterrandova mládí je míněn royalismus, tedy nic z toho, co se tím zpravidla míní dnes. O vztahu k socialismu říká Guitton, který Mitterrandův vývoj po celý život sledoval: „Jako student byl členem konference sv. Vincenta z Pauly, společenství mladých lidí, kteří pečovali o chudé, nemocné a vyvržené ze společnosti. Tehdy jako dnes měl srdce pro lidi na okraji společnosti. To již byl socialistický rys a tomuto sociálnímu křesťanství zůstal po celý život věrný.“

Jaroslav Vokoun, Domažlice

Heroin

Byly roky, kdy jsme s Janem Rumlem oba pracovali v knihkupectví. Já v jednom, on u konkurence. A byly doby, kdy jsme u mě doma, na půdě, potom v pokoji, dávali…