Než přijedou na motorkách

Pět zachmuřených mládenců, kteří se poslední předvánoční středu prodírají davem bloumajících lidí na Václavském náměstí, nepřišlo do centra Prahy nakupovat. Zastavují se na prázdném plácku před budovou ČKD a před očima kolemjdoucích se zatřepetá podomácku vyrobený transparent „Nechceme deklaraci národní zrady“. Kousek odtud na Malé Straně právě skládají slib novopečení senátoři, tady ale nepochybně půjde o víc. „Zase budeme trpět pod bičem německého okupanta,“ oslovuje jeden z pětice procházející Pražany. Jeho kolegové zatím z tašky vytahují archy papíru a kladou je na přinesený kempinkový stolek. Protestní akce českých a moravských komunistů, kteří nesouhlasí s podpisem česko-německé deklarace o dobrých vzájemných vztazích, právě začala.

Ty německej hajzle

Během několika minut je kolem stolku plno. První arch bleskurychle zaplnily podpisy zhruba dvaceti penzistů, kteří teď přešlapují okolo a pouštějí se do diskuse s korzujícími spoluobčany. Na rozdíl od mládenečků s transparentem ovšem staří matadoři třídního boje nezůstávají jen u hesel: po chvíli padají první rány. „Ty fašistická svině,“ křičí starý muž v klobouku na dívku, která ho fotografuje skloněného s propiskou nad peticí, a snaží se jí holí vyrazit foťák z ruky. Čtyřicátník, jenž se dívky zastává a utrousí poznámku o „starém bolševikovi“, taky nezůstává zkrátka: „Já tě zabiju, ty hajzle německej,“ volá rozvášněný komunista a napřahuje se k další ráně. Konfliktu naštěstí zabraňuje jeho…