Slyšíte-li o někom, že je, s prominutím, „chuj“, asi právě sedíte v hospodě nejnižší cenové skupiny. Slyšíte-li o někom, že je „starý chuj“, možná se otočíte: je to jedna z nejhnusnějších nadávek ve slovenštině. Slyšíte-li něco takového v parlamentu, možná se otočí i váš žaludek. Přesně to se stalo ve slovenském parlamentu minulou středu: slovy „volajú ma k tomu starému chujovi“ odevzdal vedení schůze svému kolegovi předseda Národní rady Ivan Gašparovič - předtím, než šel jejím jménem přivítat prezidenta republiky Michala Kováče.Lidé si ale zvykli, zvykne si i haněný prezident: ten má tak jako tak jiné starosti. Přesně týden před tímto „hospodským“ skandálem totiž sklidil na půdě parlamentu premiér Vladimír Mečiar jeden z největších dosavadních úspěchů. Jeho poslední brutální akce v podobě odebrání mandátu poslanci proti jeho vůli se totiž u opozice nestřetla prakticky se žádnou reakcí. Šachový mistr tak zas jednou dal svým žáčkům mat bez ztráty jediného pěšce. A to, že celá hra pokračuje na stále větší periferii civilizované Evropy, je podle všeho jediným skutečným cílem tohoto nejmocnějšího muže země pod Tatrami.
Jako u sládkovců
Událost, která hlasování parlamentu 5. prosince předcházela, je stará přes dva roky. Rozpad poslaneckého klubu HZDS na jaře 1994, který vedl k druhému Mečiarovu pádu, vedení hnutí chápalo (a dodnes chápe) jako zradu. Pro podzimní parlamentní volby se rozhodlo přijmout protiopatření. To získala podobu podpisů většiny…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu