Kočárem do Munic

Nejznámější jihočeský bezdomovec, šedesátiletá Marie Svobodná, bydlí spolu se svými sedmi psy v přístřešku na popelnice na jednom z českobudějovických sídlišť. Proslulost paní Svobodné nezpůsobila ani tak skutečnost, že pod širým nebem přežila dvě poslední zimy, jako spíš fakt, že jí patří polovina největšího statku v nedalekých Municích. Restituce milionového majetku ji však nijak nevzrušuje. Na statku se už usadil její bratr a ona s ním nemá chuť o majetku jednat. „I když jsem si nikdy nemyslela, že takhle budu žít, jsou pro mě teď důležité dvě věci - být se svými psy a nemuset se s nikým dohadovat.“

Až do začátku devadesátých let žila Marie Svobodná v jednopokojovém bytě poblíž Budějovic, před třemi lety ji však nový majitel domu bez náhrady vyhodil. Známí sice radili, ať si to nenechá líbit a obrátí se na soud, ona však rezignovala. Opustila i místo skladnice v Agrozetu a odešla do budějovických ulic. S sebou si vzala jen oblečení, starý dětský kočárek a psa.

Usadila se na kraji jednoho z místních sídlišť mezi garážemi v narychlo postaveném příbytku: na zem si položila vyhozené lino a koberce, kolem nich rozestavěla kartony. „Nemyslete si, kartony hodně hřejou,“ vysvětluje svůj recept na loňskou rekordně dlouhou zimu. Hlavní obranou proti nočnímu chladu se však stala práce. „Ještě ve skladu jsme si s ženskými říkaly, že v důchodu budeme chodit sbírat sběr,“ vzpomíná paní Marie. „Nevěřili byste, co je všude vyhozenýho papíru.“ O penzi, na kterou má už tři…