Diplomacie v pasti blahobytu

„Chytili jsme se snad do jakési pasti blahobytu? Nebrání nám dosažená životní úroveň v nezbytné schopnosti přizpůsobit se? Nebude mít nakonec pravdu americký ekonom Lester Thurow, když prorokoval, že staré průmyslové národy zajdou stejně plíživě jako kdysi starý Řím?“ Tyto otázky si v listu Frankfurter Allgemeine Zeitung položil předseda spolkové frakce CDU/CSU Wolfgang Schäuble, politik s pověstí netrpělivého reformátora. Důvodů měl celou řadu. Německá společnost stojí na prahu nového tisíciletí ve dvojím ohni. Musí připravovat a vstřebávat impulzy, které ji motivují k přijetí „brutalit“ typu zeštíhlování státu či krácení sociálních vymožeností, a přitom musí dbát na úspěšný postup evropské integrace.

Kdo, když ne my

Kohlova věrnost myšlence Evropské unie již nemusí postačovat k překonávání problémů globalizovaného světa, zvláště když se globalizace projevuje zastupitelností výrobců. Již neplatí, že složité technologie lze svěřit pouze všestranně vyspělým společnostem. Právě ty se naopak ocitají ve zmíněné pasti blahobytu a je pro ně stále obtížnější obstát v konkurenci s „lacinějšími“ zeměmi.Přitom nejde jen o úspory a technologii. Evropská civilizace se hlásí i k dodržování hodnot, jako je nedotknutelnost a integrita jedince, svoboda, právo na sebeurčení či ochrana před svévolí a pronásledováním. Řeč je o lidských právech. Z hlediska jejich univerzální platnosti je důležité, aby státy, jež se k této civilizaci hlásí, nechtěly své hodnoty…