Už nikdy mrkev, jen samé konzervy

Vladimíru Železnému, řediteli TV Nova, můžeme být za mnohé vděčni. Nyní například za to, že z pokoutně a šmíráckým způsobem získaných záběrů nemocného prezidenta Havla jeho stanice odvysílala pouze tu část, již pan ředitel uznal za „velmi decentní“, neboť na ní byl „pan prezident oblečen, poloseděl na posteli“. Takže jen díky dobrému vkusu a úsudku Vladimíra Železného nebyl televiznímu lidu předložen záběr, na němž je prezident „nedostatečně oblečen nebo v situaci úplně jiné“. Výrok ředitele Novy však na tomto místě ještě nekončí, nýbrž pozoruhodně pokračuje a mnohoznačně naznačuje, co je míněno „jinou situací“: šlo o záběry ze situace „opravdu privátní, která mimochodem nastala vzápětí poté“. V obsahu a struktuře celého středně velkého souvětí - včetně toho farizejského „mimochodem“ - jako by se zkoncentrovala celá bytost ředitele Železného, jak ji z posledních let známe: nevídaná směs pragmatického cynismu s nekontrolovatelnou žvanivostí, prokládanou pokryteckým svatouškovstvím.

Člověk nového typu

Vladimíra Železného už asi nenapadne položit si otázku po etice a nakonec i smyslu takového počínání, kdy tlupa jeho reportérů obsadí střechy a balkony a ze zákrytu namíří kamery na nic netušící lidský objekt. Co asi takovým způsobem mohli natočit jiného než záběry, na nichž se jejich oběť chová tak, jak se asi člověk v takové situaci chová: polehává a „polosedí“, spí, jí, čte, sedí na toaletě, kašle a smrká, je oblečený nebo svlečený, je mu zle,…