Nehoukejte na prezidenta

Podle všeobecného přesvědčení přinesl 17. listopad 1989 do Čech svobodu projevu a svobodu tisku. Přestože na papíře nebylo zaručeno vůbec nic, nejpozději týden po sametové revoluci už bylo i těm nejbázlivějším jasné, že se konečně mohou vyjadřovat svobodně. Z formálního hlediska se však od té doby mnoho nezměnilo. Na první pohled se sice zdá, že je všechno v pořádku, revoluční svobody přešly do psaného práva a podle ústavy, která výslovně zaručuje svobodu projevu, tisku, shromažďování i svobodu náboženství, nás už nikdo nesmí stíhat za to, co řekneme nebo napíšeme. Opravdu nás ale nikdo nemůže potrestat za nahlas vyřčené názory?

Mouchy a císař pán

Kdo prozkoumá příslušné právní normy, zjistí, že tuzemský právní řád ve skutečnosti omezuje svobodu projevu podobně jako v dobách Haškova Dobrého vojáka Švejka. Ani dnes například není podle našich zákonů dovoleno veřejně prohlásit, že na „hlavu státu serou mouchy“. Podle zvláštního paragrafu trestního zákona je zakázáno nejen „urážet a hanobit“ prezidenta (v posledních dvou letech byli za tento delikt stíháni tři lidé, které však Václav Havel omilostnil), ale dokonce i „Českou republiku“ jako stát. A to není zdaleka vše: v kriminále u nás můžete skončit i za pár kritických slov o libovolném soudci, policistovi nebo třeba řediteli okresní depozitury ministerstva zemědělství.V oblasti svobody vyjadřování, projevu a tisku máme opravdu co dohánět. Skutečné svobodě projevu u nás totiž brání především…