České hospodářství se již třetí rok za sebou může pochlubit obdobím relativně silného hospodářského růstu. Nacházíme se tedy ve fázi oživení, v tzv. růstové fázi hospodářského cyklu, a mnohým z nás připadá, že si to - po čtyřiceti letech komunistické destrukce - tak nějak „zasloužíme“. Většina laiků si pak myslí, že období růstu bude ještě dlouhé, neboť zatím nežijeme v úplně typickém zaběhnutém kapitalismu, a naše ekonomika proto může růst déle, než je obvyklé. Přitom ale ČNB například ve své nedávné privatizační analýze uvádí, že české bankovnictví dosud nezažilo test hospodářským cyklem, tedy recesí. De facto nás tak upozorňuje státní instituce, že etapa růstu nemusí trvat věčně. V tržních ekonomikách se opravdu s určitou pravidelností opakuje hospodářský cyklus: hospodářství chvíli roste, chvíli stagnuje, chvíli klesá. A ekonomové se nikdy nedokázali shodnout na tom, proč tomu tak je.
Psychologické kořeny krizí
Pracovně a zjednodušeně si můžeme přístup ekonomů rozdělit na dva základní názory: první říká, že kdyby vlády nedělaly v makroekonomické politice chyby, nebylo by recesí. Každá recese má totiž svoji vystopovatelnou příčinu. Podle druhého názoru přicházejí recese jednou za čas a více méně pravidelně a nevyhnutelně, v podstatě bez konkrétní příčiny, tedy ať vláda dělá cokoliv. (Jedním z důvodů může být to, že do průmyslu se vždy investuje v určitých časových vlnách, a pokud se investuje špatně nebo příliš, musí se recese dostavit.) Na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
