Ještě se zpívá, ještě neumřeli

Zatímco Dalibor Janda se v současné rozhlasové reklamě vemlouvá větou „Vzpomínáte si ještě na mě?“ (a ani další hvězdy předrevolučního popu na tom nejsou o moc lépe), velká vydavatelství zjistila, že české folkaře chce poslouchat široké publikum. Zajímavé je, že generaci Šafránu, tj. Vladimíra Mertu či Jaroslava Hutku, tato vlna zájmu zcela míjí. V centru pozornosti jsou stále písničkářské špičky osmdesátých let, spojené s dlouholetým klubovým vystupováním a částečně i s plzeňskou Portou. Firma BMG, s níž má smlouvu i Vlasta Redl, právě vydala album v masovém ohlasu nepřekonatelným bratrům Nedvědům; Moravané Karel Plíhal a Jaromír Nohavica dnes vycházejí u firmy, kterou reprezentují zároveň Daniel Landa či Lucie Bílá - Monitor EMI.

Jeden z Těšína

Nová deska Divné století je ze všech Nohavicových alb muzikantsky nejbohatší: zásluhu na tom má rozhodnutí svěřit aranžmá většiny skladeb Vítu Sázavskému (ex-Nerez), který Nohavicovy nosné motivy střídmě, ale výrazně rozvinul (mezi mnoha hosty nechybí ani Nohavicův otec, který tu hraje na housle). Pár písniček aranžovali Karel Plíhal a Radek Pastrňák, jehož chytlavý bigbít nejspíš udělá z písničky Starý muž nejznámější kus alba.V jedné starší písni zpíval Nohavica o „osamělém muži s kytarou na pódiu“. I z dikce nového alba se zdá, že písničkář s určitým odhodláním a patosem registruje sebe sama jako pokračovatele odvěké ústní vypravěčské tradice - jakési magické linie, která prochází napříč dějinami a…