Zapůjčená revoluce

Sedmnáctý listopad je v kalendáři označen jako „Den boje studentů za svobodu a demokracii - významný den“. Studenti jsou ale podivná kategorie - dnes jimi jsou, zítra nejsou. Jak tedy máme označení z kalendáře rozumět? Jde o minulou, nebo přítomnou rétoriku? Byl tento den datem významným, zasluhuje si toto datum naši pozornost? Má dnes ono datum nějaký význam nebo alespoň smysl, je znamením, anebo je pouze manipulovatelným a manipulovaným symbolem? Jakým způsobem je strukturována dnešní obecně přijímaná představa dějin? A konečně - mají vůbec dnes tyto otázky smysl?

Fikce o budoucnosti

Základním krédem „socialistické“ (té, která předcházela dnešní) společnosti byl pevný pohled upřený směrem kupředu. Tam vpředu, někde blízko za obzorem, ležel bod, který byl úběžníkem všech smyslů, bod konce dějin. V onom místě mělo být každé lidské přání předem splněno; mohlo zde stát vedle sebe sdostatek cizích jogurtů (i ovocných!), dostatek zeleniny a libového masa, rychlé vozy za dostupné ceny, třídenní pracovní týden a dostatek času na umění. Dosažení tohoto cíle mělo být možné za jedné jediné podmínky: všichni se budou dívat, každý podle svých schopností, jedním směrem. Komunistická, plně ideologizovaná společnost byla svým způsobem vrcholem moderní doby: pochod dějinami směřoval konečně, ničím a nikým neohrožován, přímo k cíli. Cesta vpřed vedla přímo a za pochodujícími masami zůstávala čistá a rovná. Jen přítomnost byla nutně z definice rozporuplná a nedokonalá, neboť „rozpor je motorem dějin“.Bylo jedno, zda ideologii pochodu vpřed někdo věřil. Důležité bylo pochodovat. Všichni, kdo spolu pochodují vpřed, ať už o pochodu mluví různě, jsou totiž komplici ideologie pochodu, podobně jako bojovníci proti násilí na obrazovce jsou de facto jeho účastníky, neboť realizují důvod, proč násilí na obrazovce je - aby zaujalo. Jaké bylo postavení člověka v tomto zasněném pochodu lumíků vpřed k budoucnosti? V čem spočívala tolik proklamovaná obludnost? Co nebo kdo vytvářel atmosféru všeobecného strachu? Byl zde jednoznačný a oddělený vztah viníků a jejich obětí? Nebyli snad zúčastněni všichni pochodující a nebyl snad 17. listopad před sedmi lety jen posledním datem, kdy bylo možno demonstrovat své alibi? Nepřetrvávají dodneška zasněné pohledy (ovocné jogurty, rychlá auta, libové maso, křupavé rohlíky, pravda a krása, zářný bod za horizontem) z oné doby v současné ideologii politických stran?

Fikce o přítomnosti

Základním krédem současných, plně informovaných společností - někdy též nazývaných postmoderními nebo postdějinnými - je informace, vědění. Převodem skutečnosti na nehmotnou informaci byl odstraněn běh k budoucnosti, budoucnost se stala věčně přítomnou a fikce o budoucnosti se přeměnila na fikci o současnosti, již lze věrohodně předvést skrze jazyk, skrze mediální obrazy: co nelze medializovat - to není.Obě společnosti, společnost úplně ideologizované skutečnosti i společnost úplně informovaná, mají ovšem společný základ - spočívají na neskutečném, jejich základem je fikce, jejich nástrojem je manipulace. V prvním případě je základem fikce o budoucnosti - děti vašich dětí budou mít sdostatek jogurtů (ovocných), rychlých aut a kulturních statků atd., předmětem manipulace je zde jazyk a jeho vztah ke skutečnosti. Ve společnosti úplně informované skutečnosti je základem fikce o přítomnosti - vše je převoditelné na jazyk, je jen to, co je mediálně představeno. Nevyjdou-li noviny a nesejdou-li se komise či objeví-li se cosi mimo obrazovku, fiktivní svět přítomnosti se rozpadá, mediální představitelnost končí. Předmětem manipulace je opět jazyk, který - mimo několika výjimek - nemá žádný vztah ke skutečnosti, neboť se vztahuje ke skutečnosti zprostředkované skrze média.Politické pojmy v plně informované společnosti nemají běžný význam. Politik se projevuje jen mediálně, jaký opravdu je nebo co opravdu říká, není pro média důležité. Viděno do důsledků, vyjde nastejno, mluví-li o ničem nebo říká-li nesmysly (dokonalým příkladem je náš nejpopulárnější ministr). Nad protivníkem vítězí, pokud jej spojí s mediálně nedokazatelnou mimomediální skutečností (například v televizní diskusi manipulací pomocí pobídek „buďte konkrétnější“, „to byste musel dokázat“ atd.; vlastní názor musí být vyloučen).

Minulá fikce o přítomnosti je fikcí o budoucnosti

Novináři a politici uznávají pouze letopočty: rok odsunu Němců, rok čtyřicet osm neboli restituční hranice, rok šedesát osm, který je obecně uznávaným předělem mezi špatným a lepším (nevíme proč), a rok osmdesát devět, jenž dělí dějiny nadčasově na období let padesátých a probíhající, aktuální současnost. Co bylo před rokem osmdesát devět, byla léta padesátá, po roce osmdesát devět pak přišla rovnou současnost. 17. listopad je tak dnes spojen pouze se jménem komise, která nic nevyšetřila a ani snad vzhledem ke struktuře dějin vyšetřit nemohla. Je proto označen v kalendáři jako významný den boje studentů za svobodu a demokracii. Boj marný a zapomenutý, který demonstrující studenty řadí spíše před rok osmdesát devět.Byl tedy 17. listopad jen velký happening, který byl, tak říkajíc, na splátky zapůjčen jako odměna za věrnost komunismu, nebo šlo o jakýsi pendant, přívěšek k Vítěznému únoru? Slyšíme-li dnes neustálé volání po etických pravidlech, po morálce, bylo by dobře se rozhodnout: jde o etiku minulou, nebo přítomnou? Zatímní postoj se blíží jednání pražských taxíkářů: zatímco během jízdy hovoří o špatnosti minulého i současného režimu a dovolávají se svobody a demokracie, kradou ostošest.

Autor je spolupracovníkem Respektu, pracuje ve Filozofickém ústavu AV.