Po prvním kole vede ODS

Téměř jako katastrofa vypadají z pohledu sociální demokracie výsledky prvního kola senátních voleb. Nejde přitom jen o to, že Lidový dům uspěl pouze v osmačtyřiceti obvodech, zatímco ODS byla s výjimkou Karviné úspěšná všude, kde své kandidáty postavila: hlavní pohromou pro ČSSD je zjištění, že bez podpory voličů KSČM nemá v druhém kole v podstatě šanci. A ještě jedna věc je překvapující - relativní úspěch KDU-ČSL a ODA, jejichž kandidáti postoupili v čtyřiadvaceti obvodech, což je přesně polovina toho, co získala ČSSD.

Rekordní neúčast

V povolebních hodinách byla nejvíce diskutovaným výsledkem prvního kola nízká volební účast. Ani nejčernější sociologické odhady totiž neočekávaly, že k urnám přijde pouhá třetina oprávněných voličů. Příčiny tohoto stavu budou jistě v dalších dnech námětem mnoha komentářů a analýz, v tuto chvíli je však nejdůležitější, že nezájem lidí o senátní volby pomohl stranám s pevným voličským zázemím - tedy zejména ODS, KSČM a KDU-ČSL. Lidé volili naopak zcela v souladu s volebními prognózami převážně podle stranického klíče a první kolo tak z další soutěže vyřadilo některé obskurní kandidáty, jako Helenu Růžičkovou, Vladimíra Stehlíka či Uršulu Klukovou. Jediným „nezávislým“ kandidátem tak pro druhé kolo podle očekávání zůstává odborářský předák Richard Falbr a víceméně jedinou volební „anomálií“ je postup kandidáta DEU v Třebíči.Zákon bohužel nedovoluje mezi prvním a druhým kolem voleb zveřejňovat volební preference, a tak o výsledcích druhého kola můžeme zatím jen spekulovat. Jedno je ale zřejmé už teď: o vítězi rozhodnou hlasy, respektive volební účast či neúčast těch, jejichž kandidát neuspěl v první kole. Splní-li se přitom předpovědi o tom, že v druhém kole přijde k urnám ještě méně lidí než tento víkend, bude druhá komora zřejmě jasnou záležitostí ODS, respektive koalice. Propadnou-li však naopak příznivci koaličních stran pocitu, že je už vše vyhráno, můžeme se v sobotu dočkat překvapujícího obratu.

Koalice Zeman - Grebeníček

Miloš Zeman stojí v těchto hodinách možná před nejzávažnějším rozhodnutím od chvíle, kdy stanul v čele ČSSD. Výsledky prvního kola totiž jasně říkají, že pokud nedojde k zázraku a v druhém kole nepřijde k volbám podstatně více lidí než tento víkend, neobejde se ČSSD bez podpory komunistických voličů. Zeman je tedy v politické pasti: buďto musí poprosit o podporu komunisty - a Grebeníček mu ji jistě neprodá lacino, anebo musí v druhém kole vědomě riskovat porážku.Samozřejmě existuje ještě třetí, hypotetická možnost: dostat k volbám větší počet těch, kteří pro ČSSD hlasovali v červnu. Šéf Lidového domu proto bude zcela jistě tento týden neustále opakovat, že vítězství ODS povede k „vládě jedné strany“ a „návratu totality“. Problém je ale v tom, že podle posledního předvolebního průzkumu opustili Zemana o víkendu zejména středově orientovaní voliči, které právě takováto konfrontační argumentace znechucuje. Chce-li tedy Lidový dům v druhém kole za každou cenu zabránit debaklu, musí získat hlasy KSČM. Že by však takový krok sociální demokraty poškodil z dlouhodobého hlediska, je mimo diskusi.Ve výrazně lepší pozici je před druhým kolem ODS. Pokud proti Klausově formaci nevznikne jakási neformální koalice, jinými slovy - pokud někteří voliči ODA, a zejména lidovců nedají v druhém kole hlas Zemanovi, měla by mít vládu nad Senátem jistou. Samozřejmě za předpokladu, že i v druhém kole přijde volit málo lidí a stoupenci ODS opět osvědčí značnou volební disciplínu.Tím třetím vzadu, kdo už ze souboje ODS a ČSSD těží, je každopádně KDU a ODA. Jejich čtyřiadvacet kandidátů v druhém kole (KDU-ČSL 17, ODA 7) jim dává dobrou výchozí pozici, zejména v místech, kde stojí proti ODS. Proto také Kalvoda i Lux tam, kde jejich lidé vypadli, odmítají výslovně podpořit Klausovy kandidáty: kdyby tak totiž učinili, ztratili by možnou podporu opozičních voličů v místech, kde se sami utkají s ODS.

Čas pro Karla Machovce

Veškeré úvahy a předpovědi druhého kola jsou bez důvěryhodných sociologických dat, a navíc bez jakékoliv zkušenosti s většinovým systémem v podstatě hádáním z lógru. Nicméně jednu věc však snad konstatovat lze: z analýzy dostupných předvolebních výzkumů a reálných výsledků prvního kola vychází, že pokud nedojde k zásadním změnám v náladách voličů, bude mít vládní koalice nakonec v Senátu většinu. Tou hlavní otázkou pak je, zda to bude většina samotné ODS, či koaličních stran, a jak velká bude porážka ČSSD.A ještě jedna věc: neměli bychom si namlouvat, že i případný úspěch koalice v senátních volbách nějak zásadně zklidní rozčeřenou politickou hladinu posledních měsíců. Samotný Senát nemá v procesu přijímání zákonů zas až tak velké kompetence (Senát smí zákony sněmovně pouze vracet a ta může jeho veto přehlasovat 101 hlasy, kterými momentálně vládne opozice). Proto se výsledky voleb asi nejvíce promítnou do vnitřního života politických stran a teprve to následně ovlivní celou politickou scénu. V zásadě jde přitom zejména o dvě v současnosti největší strany.Zřetelné vítězství ODS (například zisk 50 křesel) by jistě vedlo k upevnění Klausovy osobní pozice a celkové stabilizaci jeho strany. Otázkou však je, zda by to také neznamenalo konec sotva začínající vnitrostranické diskuse o způsobu a tvorbě její politiky. Jak už ale bylo naznačeno, největší potíže způsobí senátní volby v ČSSD. I kdyby se totiž Zemanovi nakonec podařilo odvrátit hrozící debakl (například méně než 30 křesel), zaplatí za to vysokou cenu v podobě deklarovaného spojenectví s komunisty. V takovém případě pak ale na jarním sjezdu ČSSD nebude lehké přesvědčit delegáty, že za senátní neúspěch může jen odbojný místopředseda Karel Machovec a že předsedova současná konfrontační politika je cesta správným směrem.