Pohřbi mě vestoje

Mám málo peněz, jsem novinářka, možná vám mohu pomoci. Tuhle větu v romštině opakovala americká novinářka Isabela Fonsecová po celou dobu, kdy cestovala po střední a jihovýchodní Evropě a žila mezi Romy. Byla jedním z mnoha západních novinářů, kteří se po roce 1990 jako ve zlaté horečce rozjeli dolovat příběhy z postkomunistických režimů. Fonsecová si, možná s trochu americkým nadšením strážkyně lidských práv či dokumentátorky tragicko-romantických osudů, vybrala Romy, „nejméně milované a nejméně poslušné obyvatele Evropy“. Chtěla sesbírat materiál o tom, jak se jejich život po pádu komunismu změnil.Z historických pramenů, etnografických studií i z vlastní zkušenosti autorka vypovídá o kultuře, vlastnostech a zvycích národa, který stereotypně považujeme za hordu živlů. Zaměřila se především na Romy z balkánského poloostrova, kde režimy zakonzervovaly tradiční způsob jejich života. Pro název své knihy Bury Me Standing (s podtitulem The Gypsies And Their Journey) si vypůjčila polovinu romského přísloví: Pohřbi mě vestoje. Druhá říká: Celý život jsem byl na kolenou.

Špinavý a čistý

Z odhadovaných dvanácti milionů Romů na celém světě jich osm milionů žije v Evropě; jsou její největší etnickou menšinou. V zemích střední a východní Evropy, které převážně obývají, stoupá křivka porodnosti pouze u Romů, průměrná délka jejich života je ale o třetinu kratší než v bílé populaci. Většina z nich je nezaměstnaných, sedmdesát procent je negramotných. Mají…