Čtěte profesora Parkinsona

Zřízení vládní antibyrokratické komise vyvolalo nejrůznější reakce. Předáci opozice se této ideji vysmívají (někteří dokonce hlasitě, jako poslanec Grulich), koaliční politici ji rozpačitě vítají. Přesto komise může - za splnění určitých předpokladů - vykonat užitečnou práci. Nesmí však dojít k tomu, co už mnozí očekávají: v návalu všedních povolebních povinností přestanou komisi věnovat čas nejen politici, ale i novináři. Přitom právě to, jak často a s jakým entuziasmem bude vláda a parlament komisi naslouchat, je pro úspěch její práce klíčové. Komise prostě musí mít učinné páky, kterými se v praktickém politickém a legislativním kolbišti prosadí. Jinak bude úplně k ničemu.

Peníze znamenají moc

V první řadě je škoda, že komise nemá výrazné politické zázemí v ideologických platformách a programech politických stran. Například ODS se sice ve svém předvolebním programu o byrokratických překážkách zmínila (stejně jako ostatní strany), konkrétně ovšem navrhovala pouze zjednodušení schvalovacího procesu v přístupu nových výrobků na trh. A v tom se mimochodem dodnes nic nezměnilo. Pro srovnání: například pravicové strany v anglosaských zemích stavějí svou politickou kampaň (ať jsou u moci, či nikoli) na útocích vůči instituci vlády a jejím schopnostem. Činí z nich dokonce jednoduchá a dobře zapamatovatelná hesla. (Například Bob Dole v debatě s Clintonem prohlásil, že "hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že Clinton věří ve vládu, zatímco Dole v…