Jo, ty hroby jsou tady všude kolem, mávne v autě rukou mladý muž oděný do teplákové soupravy, který stopoval u silnice před severobosenskou Srebrenicí. „Ale já nevím, kde jsou přesně - a ani mě to moc nezajímá,“ vydechne. „Strkat do toho nos u nás není zrovna bezpečné,“ dodá po chvíli a pak převede řeč na jiné téma. „Z Česka že jste? Tak to nejste z daleka,“ usmívá se při jízdě kolem bývalého stanoviště holandských modrých helem, v němž loni v červenci marně hledaly záchranu stovky bosenských Muslimů.Stopař má pravdu - pouhý den cesty autem je od České republiky vzdálena zem, z níž už řadu měsíců přicházejí zprávy o objevech nových a nových masových hrobů. Noviny ale těmto zprávám nevyhrazují příliš místa. Masové hroby nejsou žádným sólokaprem: všechny jsou stejné, jen počet koster uvnitř se liší. Na druhou stranu je ale pravda, že nad nimi nelze jen tak mávnout rukou. Buldozerem odhrnuté jámy plné ne zcela rozložených mrtvol, nacházející se kousek od nás, jsou temným stínem doby, v níž žijeme.
V jámě
Největší naleziště hromadně popravených obětí jsou právě kolem neblaze proslulé Srebrenice, kde se loni 11. a 12. července odehrál masakr považovaný za největší jednorázový válečný zločin v Evropě od konce druhé světové války. Letos tu bylo odhaleno několik masových hrobů, zatím poslední na sklonku léta u obce Pilica. Podle názoru vyšetřovatelů haagského tribunálu pro válečné zločiny spáchané na území bývalé Jugoslávie, kteří exhumace provádějí, by…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
