V jediný akord věřit budeš

Cesty soudobého duchovního umění jsou složité. Nebezpečí tezovitosti, obava před ironizací odkrytých emocí i odstup od jakéhokoli náznaku didaktičnosti - to vše vede k tomu, že tvůrci své směřování tematizují ve vyprávěních takříkajíc o „něčem jiném“. A přece „to“ - ve výjimečných případech - jde vyjádřit se vší otevřeností, s nepřeslechnutelným přihlášením se k Bibli a křesťanským principům.

Hudba znějícího klidu

Estonský hudební skladatel Arvo Pärt je jednou z nemnoha postav soudobé vážné hudby, o nichž ví celý kulturní svět. Emigrant, žijící od sedmdesátých let v Berlíně, si po období seriální hudby divokých kontrastů nařídil tvůrčí pauzu, několik let nepsal, jen studoval starou skladbu. Klavírní miniaturou, kterou dokáže vybrnkat i dítě, pak začalo Pärtovo (dodnes trvající) období, nazvané autorem „tintinnabulli“, tj. latinsky „zvonečky“. Vždy trochu jinak, ale stále po svém usiluje Pärt o zvukové zobrazení vnitřního klidu, prozářeného duchovního prostoru. Jakoby průsvitné rejstříky varhan, smyčců a vokálů se nevyhýbají dramatičnosti - dospívají k ní však až v rámci jakéhosi základního ulpění. Podaří-li se vnímající mysli přepnout na registraci tohoto dění uvnitř klidu (Pärt se pohybuje mimo harmonický vývoj), může objevit svět bohatý na vnitřní události.Pärt se prostě snaží zbavit běžného vyprávěcího kódu. Poměrně sugestivně tak upozorňuje svého posluchače na změnu paradigmatu: tady se s běžnou komunikační zkušeností nevystačí, je třeba…