Senát je krásný

Dítě se možná narodí mrtvé - a to by asi bylo nejlepší i pro ně, protože je nikdo nechce a v nejlepším případě bude trpěným nedochůdčetem. Tak by se daly shrnout metafory, kterými čeští politici a novináři v posledních čtyřech letech obdařili horní komoru českého parlamentu. Přesto se předem neoblíbený Senát bude volit už za šest týdnů, dokonce v den slavného sedmého výročí pádu komunismu.Má vůbec cenu, aby Češi chodili v listopadu do volebních místností, když jediným zřejmým výsledkem celé akce bude pomoc pár desítkám naprosto průměrných lidí, kteří získají sice dobře placené, v každém případě ale naprosto neužitečné místo v demokratickém aparátu? Něco takového pochopitelně vůbec žádnou cenu nemá. Jak tedy mohlo někoho napadnout, že se většina občanů této nedůstojné komedii propůjčí? Nepočetní příznivci mohou na obranu horní sněmovny uvést asi jedinou větu: Senát je tak ošklivý, že je vlastně krásný.

Vaculíkův seznam

Až začnou kandidáti na podzim pořádat mítinky na náměstích a obcházet hospody, aby přesvědčili místní štamgasty, budou mít občané nejlepší příležitost k dotazu, kdo a proč vlastně ten podivný Senát vymyslel. Pokud politici nezapřou svůj dosavadní postoj, odpovědí bez ohledu na své stranické barvy: „My jsme ho nechtěli!“ Václav Klaus ani jeho zástupce Libor Novák se opravdu nikdy netajili s tím, že podle nich je Senát zbytečný. Celá levice zase vždycky říkala, že se voleb účastní pouze proto, aby zabránila úspěchu svých konkurentů.…