ODS hledá cestu z bludného kruhu
O tom, že Občanská demokratická strana není už několik měsíců v nejlepší kondici, dnes už nepochybují ani její největší fanoušci. Klausova strana až dosud vždy v rozhodujících věcech vítězila a nyní se neumí, a vlastně ani nemůže rychle přizpůsobit novým podmínkám, v nichž už nemá pozici dominantní politické síly.
Pokud parlamentní komise pro vyšetření krachu Kreditní banky začne v příštích dnech skutečně zkoumat politické souvislosti případu, není vyloučeno, že by si mohla předvolat i manželku českého premiéra Livii Klausovou. Formálním důvodem může být například skutečnost, že paní Klausová zasedá spolu s šéfem Motoinvestu Pavlem Tykačem v dozorčí radě akciové společnosti ZVVZ Milevsko a svými dobrými vztahy s tímto „nadějným finančníkem“ se nikdy příliš netajila. A i když je v tuto chvíli předčasné spekulovat o tom, jaké důsledky by už samotný fakt předvolání premiérovy manželky před parlamentní vyšetřovací komisi mohl mít, jedno je mimo diskusi: pozici Václava Klause ani ODS by to neprospělo.
Zkazí, na co sáhne
O tom, že Občanská demokratická strana není už několik měsíců v nejlepší kondici, dnes už nepochybují ani její největší fanoušci. Počínajíc od začátku marným odporem proti zřízení parlamentní komise k vyšetření krachu Kreditní banky a konče poněkud hysterickou výzvou k vyloučení těch členů strany, kteří na vlastní pěst kandidují do Senátu, připomíná ODS smolaře, který pokazí, na co sáhne. Jinými slovy: Klausova strana až dosud vždy v rozhodujících věcech vítězila a nyní se neumí, a vlastně ani nemůže rychle přizpůsobit novým podmínkám, v nichž už nemá pozici dominantní politické síly. Při diskusích o příčinách tohoto stavu bývají nejčastěji zmiňovány dva hlavní důvody. V ideologické rovině je to především skutečnost, že ODS víceméně splnila hlavní cíle, s nimiž šla před čtyřmi lety do voleb, a nyní obtížně hledá nová profilující témata. Druhým, možná ještě podstatnějším momentem je ale fakt, že každododení chod strany a její politiku v tuto chvíli prakticky nikdo neřídí. Poslední výkonný místopředseda Libor Novák nestál ve své funkci příliš pevně od samého začátku a jeho nedávná abdikace potvrdila faktické bezvládí i formálně. Není tedy divu, že v předvolební nervozitě, tváří v tvář sílícímu tlaku sociální demokracie a skandálním krachům bank, dělá ODS chyby. Naproti tomu lze ale zaznamenat i úsilí, s jakým se strana snaží nalézt cestu z pasti.
Krok správným směrem
První, i když zatím jen dílčí krok již ODS učinila. Ústřední stranické heslo pro senátní volby „Starosti řádného občana jsou i našimi starostmi“ už - stejně jako třístránkové volební poselství - nestaví jen na výčtu dosažených úspěchů a nepopírá ani existující nedostatky. Kromě odpovědnosti a samostatnosti zdůrazňuje i řád, pořádek a rovná práva i povinnosti.Popsat několik listů papíru a vymyslet vhodné heslo je ale nepoměrně jednodušší než převést slova v praktickou politiku. To není snadné ani v dobře fungující straně. Nutnost vnitřní reformy ODS si, zdá se, už uvědomilo i stranické vedení, a proto na toto téma svolala výkonná rada na polovinu října speciální seminář. Ať bude ale jeho výsledek jakýkoliv, jedna věc je zřejmá už nyní: bez respektované a politicky silné osobnosti v čele stranického aparátu budou sebelepší koncepce k ničemu. Nový výkonný místopředseda bude totiž mít nesnadný úkol. Musí stranu nejen znovu oživit po organizační a ideové stránce, ale především musí být již politicky nezávislý na dalším osudu nynějšího předsedy. Jinými slovy: musí to být případná alternativa k Václavu Klausovi. A okruh lidí, z nichž může ODS vybrat takto definovaného člověka, je velmi malý. Okamžitě připadají v úvahu pouze Josef Zieleniec nebo Jan Stráský. U obou je však problém: museli by se vzdát svých ministerských křesel.
Dva scénáře
Zásadní rozhodnutí o dalším fungování ODS přijme samozřejmě až prosincový stranický kongres a do té doby může být ještě ledacos jinak. Atmosféra, za které se delegáti sejdou, aby zvolili nové vedení a schválili změnu stanov, však může být v zásadě jen dvojího druhu.V případě pokračující defenzivy ODS a prohraných senátorských voleb lze na kongresu nejspíše očekávat frustrující diskusi o důvodech porážky včetně adresného hledání, „kdo za to může“. A i když v tuto chvíli je stále ještě nepravděpodobné, že by kongres nepotvrdil Václava Klause ve funkci předsedy, debatě na téma, zda je opravdu tím nejvhodnějším kandidátem, se už nevyhne. Riziko takového scénáře je pak zřejmé: zasedání by se lehce mohlo proměnit v arénu, kde si různé skupinky budou vyřizovat vnitrostranické účty a ODS jako celek bude dál ztrácet.Druhou a pro ODS optimističtější možností je, že její kandidáti do Senátu nakonec budou úspěšní. V takovém případě by se na kongresu mohlo jednat v poměrně věcné atmosféře. I zde však existuje jisté nebezpečí: že se totiž z obavy, aby nebyla narušena „křehká a tolik potřebná jednota“, odsune řešení vnitřních problémů na neurčito. Lépe řečeno až do příchodu příští krize. Je však otázka, zda by nereformovaná strana další podobný otřes vůbec přežila.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].