Hra zůstává

Alchymie se podobá fyzikální a chemické vědě, ale zároveň - a především - je také experimentální mystikou. Její přirozenost je současně materiální i spirituální, neboť je zaměřena zvláště k pozorování vztahů mezi životem kovů a univerzální duší. Touží osvobodit ducha prostřednictvím matérie a matérii prostřednictvím ducha… Umožňuje člověku zvítězit nad časem - je hledáním absolutna.Alchymii, stejně jako astrologii a magii, je třeba zkoumat jako tradiční vědu. Musí být funkčně definována na základě svých vztahů ke strukturám a hodnotám tradičních antických a středověkých společností a kultur, v nichž se zrodila nebo rozvíjela. Je nutno tedy zkoumat její funkci pouze v rámci kritérií, která alchymii přísluší, a nepokoušet se ji převádět na naše vlastní systémy.

Ze Sorbonny do pralesa

Francouzský filozof a historik René Alleaua, z jehož díla Hermes a dějiny věd jsme v úvodu citovali, je osobnost zajímavá nejen svým dílem, ale i osudem. Narodil se roku 1917, koncem třicátých let studoval na pařížské Sorbonně u významného epistomologa Gastona Bachelarda filozofii a současně se věnoval studiu chemie a farmacie. Za 2. světové války byl aktivním členem francouzského hnutí odporu, po válce se nevrátil na univerzitu a znechucen domácími politickými poměry odešel pracovat jako inženýr do Afriky. Osud ho zavál do tropického Kamerunu, kde měl možnost se seznámit s dávnými tradicemi místních obyvatel, jejich mýty a rituály. Všímá si zejména úlohy kovářů v…