Svým nevyváženým postojem k čečenským snahám o samostatnost se Moskva dostala do nezáviděníhodné situace. Až donedávna šlo vykládat značně frekventovaný názor o možnosti rozšíření čečensko-ruského konfliktu a jeho internacionalizaci dvojím způsobem. Na jedné straně jako víceméně metaforický výraz pro ruskou neschopnost řešit konflikt politicky a nikoli silou. Na druhé straně jako nebezpečný důsledek neústupnosti čečenských separatistů. Nyní se však možnost lavinovitého rozšíření konfliktu projevila v plné míře hned v několika ohledech.
Podle vzoru Šamila Basajeva
Nebezpečí, že se konflikt přenese mimo území Čečenska, se v celé šíři poprvé ukázalo loni v červenci, kdy teroristické komando Šamila Basajeva zajalo v jihoruském Buďonnovsku na dva tisíce civilistů a učinilo z nich rukojmí a „živé štíty“. Terorismus se projevil jako účinná zbraň a důsledkem bylo další vyhrocení nenávisti mezi Rusy a Čečeny.Je nesporně vinou vojenského velení Ruska, že nebylo schopno teroristy zajmout a řádně v souladu s platnými ruskými zákony odsoudit. Šamil Basajev se po akci mohl klidně vzdálit a v očích řady Čečenů, kteří by si při jiném postupu Moskvy mohli jasně uvědomit nepřípustnost terorismu jako prostředku k dosahování politických cílů, se stal hrdinou.Je také zřejmé, že Basajevovy aktivity tím neskončily. Letos 9. ledna jiné čečenské teroristické komando, tentokrát pod vedením blízkého Dudajevova příbuzného Salmana Radujeva, obsadilo nemocnici v dagestánském…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu