Budovatelská posedlost

K nejlepším cyklům televizní publicistiky patří „agitky“ skupiny Josefa Platze Zjizvená tvář země, které mapují projevy našeho architektonického a krajinného barbarství. Čím jsou autoři snímků drzejší, neomalenější, třeba i hysteričtější, tím více se naplňuje účel takového pořadu. Z diváka se aspoň na chvíli stává zburcovaný občan, zhrozený nad tím, co mu to kdosi (anonymní úřad) chce vyvést s jeho okolím, jaký těžko odstranitelný balvan mu chce vnutit do jeho prožívaného světa, který začíná hned za prahem soukromého bytu. Minulý týden se Platzův cyklus vrátil opět do středu Prahy a všiml si dvou tragických zásahů, jež zřejmě už neodvolatelně poznamenají místa, která patří ve městě k těm nejdůležitějším: proluky Myslbek a nedotvořeného prostoru náměstí Republiky.O stavbách, jež tu mají v blízké době vyrůst, je už nejspíš rozhodnuto. Uprostřed Příkopů vzniká administrativní kolos, který zející prostor proluky Myslbek nezaplní, nýbrž ho svou nadváhou zalehne, vytěsní z něj každou skulinu a obsadí i to nejmenší místo, jež by mohlo sloužit ještě k něčemu jinému než k stoprocentnímu „ekonomickému vytěžení“. Tam, kde by se zdravý rozum i prostý pud sebezáchovy snažil kreativně spojit možnosti soudobé architektury s okysličujícími průduchy, se zelenými oázami k odpočinku nebo se zákoutími k bezcílnému bloudění, vypučí železobetonový mastodont. Každé ráno spolkne stovky byznysmanů, ti se z něj večer opět vyřinou, pompézní brána (největší výboj onoho kolosu) se uzavře a mohutná…