Počátkem minulého týdne byla v rumunském Temešváru podepsána tzv. základní smlouva mezi Maďarskem a Rumunskem. Nahradí Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci uzavřenou v roce 1972 mezi Maďarskou lidovou republikou a Rumunskou socialistickou republikou. To je prozatím vše, co lze o významu události z minulého týdne najisto říci - navzdory tomu, že Budapešť i Bukurešť ji prezentují jako definitivní otevření cesty do NATO pro vlastní zemi.
Až na jednu maličkost
Právě uzavřená Smlouva o porozumění, spolupráci a dobrých sousedských vztazích se v podstatě neliší od jiných dokumentů tohoto typu, které mezi sebou v Evropě podepisují sousedící země. I ona obsahuje klasickou sestavu závazků: rozšíření politické, ekonomické a kulturní spolupráce, nenarušitelnost společných hranic, řešení všech vzájemných problémů výlučně mírovými prostředky, neposkytování vlastního území třetím státům, které by zde chtěly vyvíjet činnost proti partnerovi. Podobně standardně vypadá článek 15 smlouvy, věnovaný problematice národních menšin. Hlavně na něj se ze zřejmých příčin soustředila pozornost politiků a veřejného mínění, a to i mezinárodního.A přece základní maďarsko-rumunská smlouva už zaujala trvalé místo v dějinách světové diplomacie. A to díky svému dodatku, přesněji poznámce k dodatku. Jednak proto, že v praxi mezinárodních smluv dosud ještě nikdo takové řešení nepoužil. Druhým důvodem je obsah poznámky, podle níž "se smluvní strany shodují, že…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
