Katastrofa - a co bylo potom

Minulost nemusí být nepřekonatelnou překážkou pozitivních německo-českých vztahů. Tak zní závěr šesti let diskusí, seminářů a konferencí, které absolvovala šestnáctičlenná komise předních českých a německých historiků. Vědci obou národů se poprvé od roku 1848 shodli na společném výkladu dějin a právě tento týden ho publikují v knize „Konfliktní společenství, katastrofa, uvolnění“. Detailní rozhovory o vyvážených formulacích i nejjemnějších odstínech v hodnocení jednotlivých historických událostí přitom definitivně skončily až týden před vydáním.Společnou německo-českou komisi historiků založili v roce 1990 ministři Genscher a Dienstbier. Vědci v textu právě vydané knihy přesto upozorňují, že pracovali bez „jakýchkoli předem stanovených politických směrnic“, chtěli prý pouze „přispět k porozumění mezi oběma národy“. Svou politickou úlohu ovšem splnili beze zbytku. Diskuse o sporných otázkách společné historie, o tom, kdo komu více škodil, anebo jestli Češi sudetské Němce „vyhnali“ či pouze „odsunuli“, už nemusí zdržovat na letošní rok ohlášenou česko-německou vládní deklaraci.Devadesát stran dvoujazyčného textu líčí německo-české dějiny od roku 1848 až do současnosti, patnáct z devatenácti kapitol se týká období mezi roky 1918 a 1948. Předseda české části komise Jan Křen nedávno poznamenal, že mezi historiky panovala neuvěřitelně velká shoda. V závěru zprávy se vysvětluje, proč k ní došlo. Německá věda už dávno odmítla "snahu o vytváření separátní sudetoněmecké…