Zdravotnický roh hojnosti

Minulou středu vystoupil ministr Stráský v parlamentu před sociálně-zdravotním výborem. Kdo se těšil, že nad žhavým tématem zdravotnických dluhů proběhne první veřejný souboj levicových politiků s ministrem menšinové vlády, musel být zklamán. Střízlivý proslov přijali poslanci v klidu a míru. Málem se zdá, že věcná spolupráce pravicového ministra s konstruktivní opozicí může českému zdravotnictví pomoci. Jenom jedna pochybnost zůstala: co když si sociálnědemokratičtí poslanci pod maskou vstřícnosti vyměňují vítězné úsměvy? Vždyť stačí počkat, až po řadě předešlých zkrachuje také nejnovější Stráského plán, a vítězství budou mít v kapse bez námahy.

Zatím to nevyšlo

Obavy jsou namístě.

Někdejší ministr Rubáš rád opakoval známou ekonomickou poučku, že zdravotnické výdaje nesmějí překročit osm procent HDP. Loni dosáhly devíti procent a dále rostou. Tento vývoj pochopitelně pacientům neuškodí, ohrožuje ale výkonnost české ekonomiky - v podobné míře jako například schodek zahraničního obchodu. Reálné nástroje, jak zbrzdit akcelerující tempo utrácení, přitom po ruce nejsou.

Stačí připomenout poslední pokusy. Loni na podzim Rubáš občanům vysvětlil, že za plýtvání mohou příliš drahé léky. Přikázal proto, aby pojišťovny nadále plně hradily od každého druhu léků jen ten nejlacinější: české aspiriny budou zkrátka zadarmo a za německé se bude připlácet. Tento plán, který později schválil i Stráský, nevyšel jenom proto, že se ho lékaři naučili obcházet. Když bylo potřeba, nasadili jiný způsob léčby, který využíval složitějších a dražších, v každém případě ale plně hrazených přípravků.Sám Stráský označil brzy po svém nástupu do funkce za hlavní viníky zbytečného utrácení zdravotní pojišťovny: je jich příliš mnoho a utratí za provoz. Skutečně některé z nich zlikvidoval, zároveň však musel zaplatit tři miliardy za jejich dluhy.Ani akce Frekvence, kterou Stráský vyhlásil před volbami, nevyšla. Ministr se tehdy s doktory dohodl, že nebudou honit body a léčit víc než dříve. Jak se ukázalo, doktoři s odkazem na prospěch svých pacientů slib nedodrželi.

Platit, prosím

Proto Stráský ve středu oznámil poslancům dalšího viníka zdravotnického plýtvání. Není to nikdo jiný než nemocnice, zvláště některé. Protože údaje o tom, kolik peněz od pojištěnců špitály rozházejí, jsou podle zákona o statistice tajné, musíme Stráskému věřit, že jde především o pražský Motol a brněnské Bohunice. Ministr slíbil, že některé z nemocnic zruší. Tento Stráského plán je ale natolik obecný, že může být jen těžko úspěšnější než ty předešlé: Motol ani Bohunice nezavře, protože patří ke třem největším špitálům v republice, a u okresních nemocnic na to ani nemá právo. Zkrátka a dobře: rétorika nemocnice nezastaví a také jen těžko může pomoci oprašování Rubášova návrhu na zavedení přímých poplatků za ošetření u specialisty nebo za pobyt v nemocnici. To měla koalice prosazovat, dokud disponovala parlamentní většinou.Nejnovější ministrovy plány jak ušetřit velkou šanci na úspěch nemají, naopak ukázaly novou cestu, jak do zdravotnictví nalít další peníze. Podle rozhodnutí Ústavního soudu musí ministr vypracovat zákon, který jasně definuje, kolik mají pacienti doplácet za některé léky a lékařské služby. Stráský slíbil, že zákon do dubna napíše, a zároveň doporučil, aby se každým rokem v parlamentu aktualizoval. Pokud svůj záměr uskuteční, odstartuje obrovský tlak zdravotnických a farmaceutických lobby na poslance. Zástupci různých firem a profesních sdružení budou vší silou prosazovat, aby právě jejich zboží či služby byly plně hrazeny ze zdravotního pojištění. Když poslanci podlehnou, budou muset najít i peníze, ze kterých se bude utrácet. Co je ale jednodušší než odhlasovat zvýšení pojistného?