V diskusi o snížení nákladů na armádu se úvahy stále vyhýbají základní vojenské službě, která přijde ročně odhadem na pět miliard korun. Jsou branci vůbec schopni odevzdat za tuto cenu nějakou protihodnotu? Odmysleme si všechny mýty o službě vlasti, o přerodu chlapců v chlapy nebo o družném a mužném duchu dnešní armády a podívejme se na základní vojenskou službu prostě jako na kurz, v němž stát učí své občany, co budou dělat v okamžiku válečného ohrožení. V takovém případě se nabízejí tři otázky: Je tento výcvik dostatečně praktický? Dává tento kurz každému možnost uplatnit své schopnosti? Trvá přiměřeně dlouho? Odpovědi jsou tři: Ne. Ne. Ne.
Rambové v pseudoarmádě
Většinu branců by mohl armádní výcvik i bavit - ale musel by se mnohem více přiblížit skutečným bojovým situacím. Službu totiž absolvují především mladí učni, nadšení z akčních filmů: nové uniformy s maskáčovým potiskem a s baretem se jim zamlouvají a ze střeleb, ať už ze samopalu, nebo tanků a děl, jsou opravdu odvázaní. Bojové umění MUSADO (speciální vojenský systém chvatů a kopů, který má být časem součástí běžného výcviku - jenže tomu dnes v České republice brání nedostatek školených instruktorů, a proto se u běžných jednotek nacvičuje načerno) by byli ochotni učit se i ve volném čase - jenže nemohou, musejí místo toho trénovat pořadový krok. V dnešní armádě je prostě víc důstojníků, kteří ovládají formální pochodová cvičení, než těch, kteří zvládají skutečný boj. Armáda proto…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
