Extremistický jazýček

Zatímco všechny parlamentní strany již v podstatě schválily definitivní podobu svých kandidátek do senátu, tajemník a mluvčí republikánů Jan Vik minulý pátek oznámil, že jeho strana se voleb nezúčastní. Z pohledu sládkovců jde o krok pochopitelný, a především racionální. Člověk totiž nemusí být zrovna věštec, aby při pohledu na současnou politickou mapu České republiky pochopil, že republikáni nemají nejmenší naději dostat se do Senátu. Sládkovo rozhodnutí ale ani v nejmenším nevylučuje možnost, že právě hlasy jeho příznivců výsledky voleb osudově ovlivní.

Jako fotbal

Sládkovci se nikdy netajili svým nesmiřitelným odporem k druhé komoře českého parlamentu. Nemá smysl rozebírat „věcné“ důvody, které za ním stojí, neboť aktuálně je důležité pouze to, že jejich postoj je - na rozdíl od stanoviska demokratických stran - neměnný. Jejich odpor k senátu však není motivován pouze populismem, ale i jednoduchou politickou aritmetikou. Při většinovém volebním systému nemají extremistické strany šanci na úspěch, a tak senátní volby pro SPR-RSČ ztrácejí jakoukoliv důležitost. Pro republikány nepředstavují „nápravu“ nerozhodného výsledku voleb do Poslanecké sněmovny jako pro ČSSD a ODS, ani obhájení smyslu politické existence, jako je tomu v případě ODA, ani udržení tradičního regionálního vlivu (KDU-ČSL). Republikáni rovněž netrpí potřebou cokoli organizovat a mobilizovat své členy jako KSČM. Jedním slovem, výsledek senátních voleb má pro vnitřní situaci strany asi stejný význam jako výsledky podzimního kola fotbalové ligy.Přesto se ale zdá, že to budou právě republikánští voliči, jejichž účast (či neúčast) může mít na výsledek senátních voleb rozhodující vliv. Jak je to možné?

Vůdcův splněný sen

Odhadovat, podle čeho se nakonec budou lidé v senátních volbách rozhodovat, je jistě ošemetné, nicméně v zásadě lze vyjít ze čtyř předpokladů. První říká, že občané budou v senátních volbách volit spíše stranické kandidátky než „osobnosti“. Druhý, že preference politických stran se celostátně ani regionálně do listopadu výrazně nezmění. Za třetí, alespoň většina voličů neúspěšných kandidátů ODA/KDU-ČSL (případně ODS) v druhém kole podpoří postoupivšího koaličního kandidáta. A konečně za čtvrté: voliči KSČM dají téměř jistě v druhém kole své hlasy sociálním demokratům.Přepočítáme-li pak za těchto předpokladů výsledky voleb do Poslanecké sněmovny podle senátních obvodů, získáme překvapující výsledek: ODS 35 mandátů, ČSSD 43 a koaliční kandidátka ODA a KDU-ČSL 3 mandáty. Zmíněný odhad platí ovšem pouze v případě, podpoří-li voliči SPR-RSČ v druhém kole kandidáty opozice, respektive ČSSD, a pokud v druhém kole bude stejná či podobná účast jako v kole prvním. Naopak, pokud republikánští voliči zůstanou v druhém kole doma (a zda je k tomu jejich modrooký vůdce vyzve či nikoliv, nelze v tuto chvíli odhadnout), respektive nepodpoří-li kandidáty ČSSD, výsledek by mohl být diametrálně odlišný: ODS 50, ČSSD 25 a ODA/KDU-ČSL 6 senátních křesel.Pokud se tedy zmíněné předpoklady vyplní, voliči republikánů (a částečně i voliči neparlamentních ministran, které se voleb do senátu buď vůbec nezúčastní, nebo nominují své kandidáty jen v některých obvodech) budou těmi, kteří rozhodnou o vítězi senátních voleb. Splnil by se tak sen dr. Sládka, který těsně po parlamentních volbách zkoprnělým koaličním politikům opakoval, že právě on bude v této zemi rozhodujícím „jazýčkem“ na politických vahách.

Autor je spolupracovníkem Respektu.