0:00
0:00
Domov16. 9. 19965 minut

„Česká cesta” v plynu

Astronaut

Už více než dva měsíce leží na ministerstvu průmyslu a obchodu kontrakt, který by nás měl konečně zbavit závislosti na ruských dodávkách plynu. Přesto Vladimír Dlouhý s podpisem smlouvy, která se připravovala dva roky a jež počítá s dodávkami norského plynu, nepochopitelně váhá. Důvodem nejsou ani technické, ani finanční problémy, ale lobby chemického gigantu Chemapol group. Toto průmyslové impérium, které stavbou ingolstadtského ropovodu a odmítnutím „české cesty“ privatizace petrochemického průmyslu ztratilo své výsadní postavení v obchodu s ropou, se totiž snaží ovládnout další strategické odvětví - plynárenství.

Dvacet let s Nory

↓ INZERCE

V současnosti pokrývá zemní plyn asi 15 % energetických potřeb republiky (jde ročně o 8–9 miliard kubických metrů) a odborné odhady předpokládají, že díky programu plynofikace stoupne jeho podíl do roku 2000 na celou čtvrtinu. A protože plyn je pro hospodářství země strategickou surovinou, která k nám zatím navíc „přitéká“ pouze tranzitním plynovodem z Ruska, je obchodování s plynem - podobně jako v západoevropských zemích - pod kontrolou státu. Proto také vláda v roce 1994 přijala usnesení, jímž pověřila generálního dovozce plynu státní podnik Transgas, aby urychleně zahájil jednání, které by nás zbavilo osudové závislosti na ruském plynu.Jednání začala okamžitě. Transgas se obrátil na klíčového evropského dodavatele plynu, kterým je Norsko, s žádostí o uzavření dvacetiletého kontraktu. Česká strana závazně slíbila…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc