Ztraceni v Bibione

Vždy počátkem léta se miliony obyvatel Evropy, Ameriky i Asie zmocňuje neurčitá touha. Jsou neklidní, roztržití, podráždění a vyléčit je může jediné: sebrat se a zmizet pokud možno co nejdál od domova. Po jednom či dvou týdnech se pak spokojeně vracejí plni zážitků, ze kterých - řečeno slovy českého premiéra - zase mohou pár měsíců žít.

Novodobé procitnutí prastarých nomádských pudů zkoumají sociologické týmy na celém světě. V jednom se už dokázaly shodnout: touze po cestování není radno bránit. Jednou z důležitých příčin pádu komunistické říše byla přece zpozdilá snaha stranických funkcionářů omezovat poddané v prázdninovém kočování. Obyvatelstvo postkomunistických zemí si však tuto svobodu před sedmi lety vybojovalo. A tak se i letos svobodně připojuje k západním nomádům a na vlastní oči se přesvědčuje, že turistické ráje na pobřeží Atlantiku a Středozemního moře opravdu existují.

Než vzlétnou

Někdy se o tom přesvědčí víc, než je příjemné. To byl případ tří set českých turistů v řecké Leptokarii, jejichž drama zaplnilo počátkem druhého srpnového týdne přední strany českých médií. Krachující letecká společnost Air Moravia je nedokázala dopravit z dovolené zpět domů a před tím, aby se prázdninový sen změnil v noční můru, je zachránil až rázný zásah zástupců krizového štábu ministerstva zahraničních věcí: dodali bezprizorným rekreantům peníze na stravu, telefonní karty i nejnutnější léky a posléze zařídili, aby je po čtyřech dnech řeckého…