Nekonečný příběh rasismu

„O ničem takovém nevím,“ odmítá písecký starosta Tom Zajíček názor, že se jeho město stává jedním z tuzemských středisek rasových konfliktů. Pověst Písku jako ukázkového příkladu maloměstského dusna v etnických vztazích je přitom stará už málem tři roky: přesně od chvíle, kdy v září 1993 utopila skinheadská bojůvka sedmnáctiletého Tibora Danihela. Případ nebyl dodnes uzavřen. Od té doby se už přitom ale písecká policie, státní zastupitelství i soud musely zabývat několika dalšími vzájemnými potyčkami holých lebek a Romů. V poslední době pak úřady navíc zaměstnává smršť trestních oznámení, jež na sebe navzájem podávají téměř všichni, kteří se nějakým způsobem zúčastnili kauzy Danihel: od soudce Hávy přes anarchistického mluvčího Poláka a romského předáka Veselého až po představitele města.

Vražda, nebo vydírání

Historie smrti mladého Danihela je notoricky známá: skupina skinů zahnala do Otavy čtyři písecké Romy a nedovolila jim vylézt na břeh, dokud jeden z nich nezmizel pod hladinou. Z účasti na pogromu bylo obžalováno osmnáct holých lebek, svědkům se ale nepodařilo většinu skinů identifikovat, a tak v prosinci 1994 soudce Jaroslav Háva čtrnáct obviněných pro nedostatek důkazů osvobodil. Odvolací soud sice o pár měsíců později rozsudek zrušil a vrátil věc k došetření, na konci loňského roku však dali písečtí vyšetřovatelé Hávovu verdiktu de facto za pravdu a stíhání už jednou osvobozené čtrnáctky zastavili.Další proces se zbývající čtveřicí…