Viníkem jsou „jiní”

Historie francouzského radikálního nacionalismu, označovaného též jako extreme droite, začíná dobytím Bastily a táhne se novodobými francouzskými dějinami jako temná stoka, trpělivě shromažďující stále stejné obavy, přání, frustrace či nostalgie. Její tok někdy slábne, někdy dokonce vysychá, ale znovu a pravidelně nabývá na intenzitě, aby se v dobách rozčeřených vlnami existenciální nejistoty opět přihlásil o slovo. Nynější vůdce francouzských nacionalistů Jean-Marie Le Pen symbolizuje vlnu poslední. Následný přehled dějin nacionalismu ve Francii pochází z obsáhlé knihy Histoire de l'extreme droite en France od historika Michela Winocka. Ilustruje nejenom záměry Le Pena a jeho předchůdců, ale vrhá nové světlo i na Le Penovu Front National (Národní frontu).

Zprvu scházel program

Po roce 1789 vzniká ve Francii prostor pro radikální pravici, která se zpočátku projevuje ve dvojí podobě - jako protirevoluční a lidová. Tu první zosobňují spisovatel Joseph de Maistre a politický filozof Louis de Bonald. Revoluci ve svých dílech označují za zkoušku a následný boží trest. Monarchistická elita je poznamenána nostalgií po Bourbonech, po vládě silné osobnosti, kritikou revolučního násilí, chaosu a lpěním na předrevolučních hodnotách. Naděje na restauraci královské moci definitivně zmizela po červencové revoluci v roce 1830, ale po celé devatenácté století zastává vyhraněnou antiliberální pozici katolická církev. V tomto duchu vzniká hnutí L'Action francaise…