Víc než droga

Vlasatý třicátník opatrně rozhrnuje křoví na konci zahrady a vstupuje na miniaturní políčko. Pomazlí se s metrovými sytě zelenými rostlinkami a mezi zuby utrousí: „To je tedy opravdu špičkovej model.“ Je konec července a do marihuanové sklizně v podhůří Šumavy zbývá tak pět týdnů. Pěstiteli přinesou lehkou nervozitu, protože milovaným rostlinkám hrozí na rozdíl od sousední petržele a mrkve několikeré nebezpečí. Kromě krupobití jsou to v prvé řadě udavači, po nichž by přišla policejní sklizeň, ostuda a problémy v práci. Téměř stejné riziko ale představuje noční nájezd spřízněných duší - vášnivých kuřáků, kteří jsou líní si sami něco vypěstovat. Tuto sezonu jde však zatím všechno dobře: „Není sem odnikud vidět. Vybíral jsem ten kout celé dva dny,“ říká s úsměvem víkendový zemědělec.

Zázrak nad zázraky

Pokud úroda ve zdraví dozraje, bude šumavskému sedlákovi celou zimu dobře. Večírky spojené s pokuřováním „trávy“ mu kromě dobré nálady přinesou i neutuchající oblibu u přátel z počítačové firmy, kde pracuje jako grafik. „Je to skvělé soužití s přírodou - místo abych do sebe lil pivo nebo chemickou kořalku, tak si svoje opojení sám vypěstuju. Nic mě to nestojí a zbytkem ještě na jaře pohnojím zahradu,“ vypočítává Petr výhody své konopné lásky. Z téměř třímetrových velikánů, které mu vyrostou, spotřebuje jen malý zlomek: každý labužník ví, že omamný účinek přinášejí jen vrcholky samičích rostlin. Celý zbytek úrody skončí jako každý rok na kompostu. To…