Co chceme a nechceme slyšet

V červnu oznámil svůj odchod z politiky Peter Glotz, rodák z Chebu, ale především poslanec Spolkového sněmu, nedávný člen stínové vlády Spolkové republiky a jedna z výrazných postav německé sociální demokracie. Jeho osobnost, názory i původ značně souvisejí s tím, jak se u nás přijímá či odmítá pojem „ohavný Němec“ (hässlicher Deutsche), který si Evropa vštípila v souvislosti s druhou světovou válkou. Už proto si odchod Petera Glotze zaslouží širší pohled.

Brandt: styl a šarm

Za opak „ohavného Němce“ byl obecně považován kancléř Willy Brandt. Přispěla k tomu Brandtova panensky čistá minulost ve skandinávském exilu za války, ale i vlastní politický styl, který i jeho političtí oponenti nazývali jako reformní, či dokonce jako sexy. Proto také nikoliv náhodou vzrostl s Brandtovým nástupem do úřadu kancléře v roce 1969 všeobecně šarm našeho západního souseda. Nemalou vahou k tomu přispěla i kavalírská pomoc Bonnu československým uprchlíkům.Tento šarm si Spolková republika do značné míry uchovala i po střídání stráží v roce 1982, kdy se vlády ujali konzervativci a liberálové. Mezi politické stálice a zároveň garanty vývoje - správného poměru hospodářské spolehlivosti, západního ukotvení a historické poučenosti - patřil doyen diplomacie Hans-Dietrich Genscher. Jeho styl byl v porovnání s Brandtem podstatně méně sexy. Tuto poctu však získal jeho rezort. Zahraniční politika byla tehdy dlouhá léta „in“. Nešlo jen o nárůst prestiže německé demokracie v…