Na přelomu roku, v období rozjíveného dokončování privatizace oceláren na Kladně, byl zahájen další pokus o doprivatizaci jednoho z klíčových tuzemských hutních podniků. Fond národního majetku prodal na základě výsledků veřejné soutěže 50,9 % akcií Třineckých železáren, a.s., firmě Moravia Steel, a.s. Ta za ně zaplatila 2,64 miliardy korun a z Třineckých železáren se základním jměním 8,1 miliardy korun (Poldi Ocel má něco přes 6 miliard kmenového majetku) tak vznikla největší plně soukromá společnost v České republice (ostatní akcie železáren byly již dříve umístěny ve druhé vlně kuponové privatizace).
Nahoru a zase dolů
Co zaráží na první pohled, je fakt, že vláda přistoupila k dokončení privatizace Třineckých železáren v podstatě stejnou metodou, jaká se neosvědčila v případě Poldi Kladno. Je zde sice řada pozitivních faktorů, které snižují rizikovost třineckého případu a jež spočívají především v dobré technologické vybavenosti hutí, v pokročilém stadiu jejich restrukturalizace a ve více méně fungujících obchodních vztazích, ale i tak nelze přehlédnout indicie vzbuzující oprávněné pochybnosti.„K dokončení privatizace Třince byly nyní optimální podmínky,“ tvrdí Jaroslav Borák, vrchní ředitel ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). "Společnost má vytvořenu jasnou organizační a technickou strukturu a po restrukturalizaci už nebylo nebezpečí, že budeme muset něco zavřít. Třinec jsme doprivatizovali, a jestli dobře, nebo špatně, posoudíme za čas…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu