Strašné děti doby

K úspěchům ideologů minulého režimu patří, že některá slova dokázali natolik nasytit emocí, že se posunul jejich význam. Platí to i o pojmech „pokrokový“ a „reakční“ a dnes je pro většinu z nás těžké zbavit se předpojatosti a naučit se oba pojmy, respektive principy, které označují, vážit případ od případu. I proto možná mají u nás v poslední době takový úspěch nové a nezvyklé pohledy na politiku a dějiny, které přináší publicistika britského konzervativce Paula Johnsona.

Hořké dějiny moderního světa

Johnsonova kniha Dějiny 20. století, jejíž český překlad vyšel před pěti lety v nakladatelství Rozmluvy, se stala literární senzací. Jasně, přesvědčivě a se znalostí spousty dokreslujících faktů nám nabídla nový obraz světa. Dvacáté století podle Johnsona začalo pronikavou relativizací všech hodnot: Einstein otřásl fyzikálními zákony, Freud a Jung prosadili představu lidské duše jako temného a složitého labyrintu, v němž bez psychoanalytika nelze nezbloudit, Picasso a mnozí další zrušili dosavadní pojetí krásy a nahradili je estetikou šoku, provokace, obludnosti, deformace.Po ideové relativizaci tradičních hodnot nastal jejich faktický rozpad. Moderní svět se pak už jen svíjel v křečích světových i lokálních válek, diktatur, terorismu, uměle vyvolaných hladomorů, konejšen falešnými nadějemi, které přinášely ještě hlubší beznaděj. Za veškerou hrůzou nachází Johnson stejné viníky: ROZUM, zbavený mravní odpovědnosti, zešílevší ješitností, opojený…