Kultura utajování

V připraveném programovém prohlášení vlády nenajdeme bohužel žádný návrh na řešení jednoho z nejpalčivějších problémů české společnosti. Tím je přístup občanů k informacím vlády, státní správy a veřejných institucí, zřizovaných a spravovaných státem. Ostatně to ani nepřekvapí, protože žádná politická strana ve svém programu návrh na přijetí zákona o svobodě informací neměla.V praxi je každý z nás vystaven naprosté benevolenci státního úředníka. Záleží totiž jenom na něm, zda se s občanem bude bavit, a pokud s ním mluvit bude, pak jedině on posoudí, jakou míru informací lze považovat za „přiměřenou“. Člověk, který žil nějakou dobu v otevřené a demokratické společnosti, tedy na Západě, nebo ten, který takovou společnost poznal, musí právě v tomto deficitu nutně spatřovat jednu z největších bariér, která naši zemi dosud odděluje od zemí „normálních“, respektive od otevřené společnosti. Svobodomyslnému člověku se u nás zkrátka špatně dýchá, spíše se dokonce dusí.

Šance pro ombudsmana

Jedno světélko na konci tunelu se přece jen možná rýsuje. Lze totiž očekávat, že v nové politické konstelaci budou brzy zahájeny diskuse o zřízení instituce ombudsmana, o jeho kompetencích a pracovní náplni. Ombudsman nevadí lidovcům, nevadí většině opozičních poslanců, myšlenku podporuje i prezident. Ten v této instituci dokonce vidí jeden z pilířů občanské společnosti. U slovíčka „občanská“ se na chvíli zastavme. Společnost se nemůže ani náznakem nazývat občanskou - s…