Především vyrovnaný rozpočet

Mocenský a manévrovací prostor nové vlády, jež se za pár dnů pokusí získat v parlamentu podporu pro své programové prohlášení, je nejen omezen ČSSD, ale i přízrakem předčasných voleb. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že otázkou pouze je, zda si nová vláda může dovolit na rok či dva odložit zásadnější a koncepční reformy a snažit se zachovávat status quo. Jinými slovy, zda jsme již tak daleko, abychom si mohli dovolit bránit stávající stav věcí, tedy ani příliš neustupovat opozici, ani ji příliš nedráždit.

Reforma nemůže skončit

Z obecně filozofického hlediska je třeba říci, že reforma či transformace je svým způsobem nikdy nekončící proces, a to nejen v České republice. Reformy zažívají v Latinské Americe, ve východní Asii, ale stejně tak i v západní Evropě. Liberalizuje se pracovní trh, reformují se sociální zákony a penzijní systémy, rozbíjejí se státní monopoly atd. Svým způsobem probíhají reformy i globálně - například celosvětové snižování celních sazeb v rámci uruguayského kola GATT (dnes WTO). Zkrátka svět už chápe, že pokusy o udržování „stavu věcí“ většinou vedou k zhoršení „stavu věcí“.Vraťmě se však domů a představme si vládu, která skutečně bude důsledně hrát roli mrtvého brouka. Takový stav bude k činosti motivovat především nevyzpytatelný parlament, od něhož pak lze čekat nevypočitatelné a chaotické legislativní kroky. Stačí si vzpomenout, jak i v relativně stabilní politické situaci uplynulých čtyř let se poslancům…