O lázeňských hostech

Letos už nemělo pohoršení pražských filmových publicistů nad drzostí, že si Praha dovolila narušit idylický monopol karlovarského festivalu, tak dramatický nádech jako loni. Škodolibostí a potměšilostí bylo však i tak možné číst dost. Obraz akce, jakou je festival, vytvářejí, jak známo, novináři, semknuti v takových případech většinou společnými zájmy. A ti si svého favorita vybrali. Lze to jistě pochopit: zasloužíme si přece týden v lázních, celý rok se těšíme, jak si na kolonádě a při šumění vřídel odpočineme. Imagologové automaticky vnímají přehlídku filmů jako záležitost, která je určena právě jim, privilegovaným kibicům, kteří si svou odvozenou, kdysi v dobrém slova smyslu „služebnou“ roli už dávno neuvědomují. Podstata věci, to znamená skutečnost, že se širokému okruhu zájemců předvádějí filmová díla, se kterými se běžně nemohou setkat, mnohým už ani nedochází. Jako je jejich prvním kritériem při posuzování filmu to, jaká pověst ho předchází, jaký skandálek - většinou prefabrikovaný - se k němu pojí, tak na festivalech je nejvíc zajímá, jak dobře se tam o ně postarají.Typický filmový zpravodajec se za léta obcování s filmovým průmyslem totiž proměnil téměř ve fachidiota, který, setká-li se s něčím, nač už není zvyklý, zareaguje spolehlivě podrážděně. Je totiž už dávno dobře zabydlen ve svých schématech. Modelové produkty, které do sebe vsává na předváděcích projekcích, u něj chuť seznámit se s něčím jiným už dávno vytlačily. Takový „morálně klidný“ automat…