Liberál má pro Chomejního pochopení

Profesor Václav Bělohradský oživil minulý týden téma Salman Rushdie (O etice časů minulých, Literární noviny, číslo 25). Podnět tentokrát nepřišel ani od pronásledovaného britského spisovatele, ani od jeho íránských samozvaných soudců. Filozofovu reakci způsobila reminiscence na jeho vystoupení při Rushdieho krátké návštěvě Prahy na podzim 1993. Bělohradský tehdy ve sloupku v Lidových novinách zpochybnil solidaritu s Rushdiem tím, že se de facto odmítl zabývat konkrétním teroristickým ohrožením jeho života a věc převedl na otázku střetu dvou světových kulturních okruhů. Nastolil přitom otázku, zda „je svoboda spisovatele, tak jak se i ustavila v euroamerické civilizaci, univerzální hodnotou, za niž je třeba nesmlouvavě bojovat, anebo musíme respektovat fakt, že politické kultury třetího světa jsou jiné a z náboženských důvodů odmítají západní hodnoty, celou západní modernost…“

Svůj k svému

Tímto na první pohled legitimním manévrem Bělohradský Rushdieho případ převrací naruby a zvlášť necitlivým způsobem se staví na stranu těch, kteří - vědomi si své vlastní „západní“ neohroženosti - bez mrknutí oka posílají do nebezpečí ty, jež z nějakého důvodu považují za cizí, nevlastní, exteritoriální. Je nutné nejdříve zopakovat, že Rushdieho nelze nazvat jednoduše „islámským spisovatelem“ jak činí Bělohradský. Salman Rushdie se sice narodil v muslimské rodině v nábožensky různorodé Bombaji, od roku 1961 však žije v Británii, kde vystudoval univerzitu v…