Jedenáctileté děti registrované v norských archivech. Předák zákonně zvolené politické strany po 13 let odposloucháván. Zdi v Domě odborových svazů přeplněné mikrofony. Vláda používá tajné služby proti politickým protivníkům. Čteme snad ukázky politického thrilleru z latinskoamerické diktatury? Kdepak. Jde o realitu z poválečného sociálnědemokratického Norska.
Bilance 50 let
Východiskem pro to, z čeho nakonec vzešla neobvykle podrobná zpráva o 1185 stranách, byla ostrá obvinění, vznesená proti vojenské rozvědce: ta prý nezákonně sleduje norské občany. V únoru 1994 reagoval norský parlament Stortinget. Sestavil pětičlennou komisi, v níž byli mezi jinými konzervativní soudce Lund z Nejvyššího soudu (podle něj byla komise nazvána), generál a levicový profesor historie. Komise získala plný přístup do archivů tří norských tajných služeb - dvou vojenských a jedné civilní - a navíc právo zbavit úředníky slibu mlčenlivosti.Pracovní pokyny Lundovy komise byly průzračně jasné: ukažte nám pravdu o veškerém nezákonném politickém sledování v Norsku po roce 1945. Výsledky šetření byly zveřejněny dva roky po ustavení komise parlamentem a přinesly jak překvapivá zproštění viny, tak otřásající zjištění. Ale v první řadě to bylo velmi nepříjemné čtení pro sociálnědemokratickou Norskou dělnickou stranu, jež v zemi vládla po čtyři z poválečných pěti desetiletí.
Po chvále kritika
Začněme tím, co bylo na závěrech vyšetřovací komise největším…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
