Německem obchází strašidlo. Až do nedávna jsme jeho pobyt přísně tajili a nebýt toho, že živit pět milionů nezaměstnaných leze do peněz, byli bychom to bez problému vydrželi tajit dál. Ještě před dvěma lety jako by nezaměstnaní žili leda ve statistikách. A ovšem v televizních reportážích z nových spolkových zemí: tam se to jimi jen hemžilo a bědovali tak, že si brzy vybrečeli pověst mentálně nedospělých jedinců truchlících po státní péči. Tehdy se prostě holdovalo optimismu.Pak nám udělala neviditelná ruka trhu či Páně čáru přes rozpočet a nezbylo než kápnout božskou. Strašidla se zřejmě hned tak nezbavíme. Strachem sjednocený národ zírá večer co večer na obrazovku a dovídá se, že zbytněl, zpohodlněl, a dokonce i drobátko zblbnul. A jelikož proplachování mozků a úsporná opatření neberou konce, žije lid obecný v očekávání soumraku bohů, nebo alespoň generální stávky.Jsem zvědavá, co tomu všemu řekne pan inženýr. Ještě nic netuší. Naposled zavítal do Berlína loni v listopadu, aby jako vždy navštívil pracák, kde ho jako vždy ujistili, že místa nejsou a nebudou. Jinak neměl co na práci než chodit do kina a k zubaři, který mu během měsíce vystavěl tři obří můstky. Normální (tj. zaměstnaný) smrtelník by za to doplatil z vlastní kapsy nejméně pět tisíc marek. Když mi to pan inženýr líčil, svítily mu oči. A přesto se mu ve vlasti nelíbilo. Četba novin ho deprimovala a navíc padal sníh a mrzlo. Takovému nečasu již dávno odvykl.
Legal, illegal, scheissegal
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
