Všechno je jinak

Ve všech postkomunistických zemích je už pravidlem, že tlak společnosti změkčuje tržní reformy. Dokonce i tam, kde transformace probíhá rychle a úspěšně, vynášejí nové volby k moci uskupení, která sice nezpochybňují zásadní směr změn, avšak k volnému trhu se stavějí kriticky a slibují, že cenu transformace sníží. Tak se stalo roku 1993 v Polsku, rok nato v Maďarsku a teď vlastně i v Česku, kde se už na roli „premiéra bez portfeje“ připravuje Miloš Zeman. Z tohoto hlediska působí situace, která zde po volbách nastala, zcela standardně. Až na jedno - ČSSD se od levice vládnoucí v Polsku či v Maďarsku liší v negativním slova smyslu mnohem výrazněji, než by se zdálo.

Bez postkomunistického chvostu

ČSSD nemá komunistické kořeny jako polská Sociální demokracie RP či Maďarská socialistická strana: to jí přináší přinejmenším tu výhodu, že žádnému z jejích vůdců nehrozí osud Józefa Oleksyho - obvinění ze špionáže pro Rusko včetně všech náležitostí této aféry. Ke zmíněným náležitostem patří i známý obsah oficiálního protestu Moskvy z loňského prosince: obvinění vůči bývalému polskému premiérovi je prý „absolutním nesmyslem, který je v rozporu se všemi principy logiky“, neboť „nejvyšší polští politici (v době komunismu - pozn. red.) informovali představitele KGB o všem. Div že se nestavěli do fronty“.Je však zajímavé, že právě tuto absenci komunistického chvostu pojímá ČSSD dost ležérně. Stačí už jen přihlédnout ke skutečnosti, že se Miloš Zeman v polovině…