Čeho je moc, toho je příliš

Všeobecná podpora kandidatury Borise Jelcina vstupuje těsně před prezidentskými volbami v Rusku do fáze, kdy by mohla škodit. I v politice totiž platí, že „čeho je moc, toho je příliš“. Jelcina podporuje Západ, ale i značná část ruské společnosti - nejenom ti, kteří se díky nabytým, respektive „přerozděleným“ statkům obávají vítězství komunisty Zjuganova a příslušných následků.

Raději Jelcina než komunistu

Podle svých slov hodlá podpořit Jelcina také Alla Dudajevová, vdova po lídru čečenských separatistů Džocharu Dudajevovi. Její prohlášení zřetelně poukazuje na priority, jež platí v současném Rusku. Čečeni pochopitelně chápou, že právě Jelcin zahájil 11. prosince 1994 nejkrvavější válku v krátkých dějinách postsovětského Ruska. Syndrom stalinské genocidy je však zřejmě silnější, a tak Alla Dudajevová jen doložila smysluplnost metafory - dnes spíše klišé - o tom, že 16. června budou obyvatelé Ruska volit jen „menší ze dvou či několika zel“.Leč mohutná podpora skýtaná Borisi Jelcinovi může ve spojení s katastrofickými fámami téměř eschatologického ražení a s propagandou masmédií navodit poměry, kdy psychika ruského voliče, již řadu měsíců atakovaná věcnou i podprahovou informací, dozná újmy. Volič, dnes stále ještě rozhodnutý hlasovat pro Jelcina jako pro „menší ze dvou zel“, a to jen proto, aby se k moci nedostali komunisté, by pak mohl opustit svůj aktivní občanský postoj. V defétistickém přesvědčení, že "o všem bylo již rozhodnuto předem a…