Lesklá bída

Pocit, že se česká politická scéna od posledních voleb pročistila a zkultivovala, ztratí každý, kdo v těchto dnech zapne Českou televizi, aby sledoval předvolební klipy politických stran. Takovou koncentraci nudy, myšlenkové impotence i čistě profesionálních trapasů si na televizní obrazovce pamatujeme naposledy právě z televizní kampaně před čtyřmi lety. Pravda, masochistovi chybí k dokonalému povyražení záběry Tater podbarvené nostalgickými vzpomínkami na období „slovenského štátu“, jak je v roce 1992 ve svých šotech prezentovali slovenští nacionalisté, na své si však každopádně přijde. Jiřina Švorcová, citující v reklamě KSČM z díla T. G. Masaryka, nebo její kolega, herec Ivan Vyskočil, představující kandidáty DEU po vzoru oblíbeného kvízu TV NOVA Risk, je zážitek k nezaplacení

Jeden autentický šašek

Zejména klipy mimoparlamentních stran se svou bezelstnou hloupostí podobají jeden druhému. Jen čas od času se v nich najde skvost typu „požadujeme snížení úrokových sazeb a změnu kurzu koruny“ (Celostátní aktiv občanů) nebo „nemáte koho volit? My také ne, a proto volíme sebe“ (Nezávislí). Jedno však mají společné: jejich autoři jako by ani snad nepočítali s tím, že je někdo zvolí. Klipy většinou začínají fingovanou anketou, ve které oslovení občané bezelstně přiznávají, že o této straně nikdy neslyšeli. Pak přijde na řadu osvědčená sekvence, v níž roztřesená videokamera snímá postavu, která vypadá jako politik: svítí na něj reflektory a on přes kameru mluví k národu. Dojem je jednoznačný. Jedinou motivací těchto „politiků“, kteří jsou ochotni se sami ztrapňovat před kamerou, je ukojit touhu po nesplněném snu: alespoň na chvíli se objevit na obrazovce stejně jako Klaus nebo Zeman.Celkovou tristnost ještě umocňuje - i když ne vlastní vinou - Česká televize, která musí přes některé klipy dokola pouštět text, že strana, jež nám zrovna slibuje, jak skvěle bude vládnout, nezaplatila volební kauci, a nebude mít tedy vytištěn ani volební lístek. Kouzlo nechtěného dovršuje klip nevolitelných štěpánovců, v němž mužský hlas říká: "Soudy a prokuratura budou opět působit jako nezávislé."Ani seriózní strany ale zrovna intencí neoplývají. Miloš Zeman vystupuje ze Zemáku, chová dcerku a promlouvá k národu ze své kanceláře. Petra Buzková, oděna v modrém kostýmu podle vzoru lady Thatcherové, stojí na chodbě parlamentu a vysvětluje, jak vypadá společnost, jenž je ke každému přátelská. Jan Kalvoda brnká na kytaru, zatímco Vladimír Dlouhý procítěně hraje na piano a Josef Lux v rodinném kruhu vysvětluje pilíře své politiky. Zkrátka chybí moment jakéhokoliv překvapení nutného k tomu, aby si divák klip alespoň zapamatoval. Jedinou výjimkou v tomto směru jsou šoty ODS. Do kampaně vnášejí humor a jejich hvězda Bolek Polívka je také zřejmě jediný šašek letošní kampaně, který si svou roli uvědomuje.

Volte Pepsi!

Mohli bychom nad tím vším mávnout rukou. Nicméně je třeba znovu zopakovat, že odmítnutím nabídky České televize, která chtěla pořádat živé předvolební debaty, strany zničily jedinou šanci, jak racionálně využít ze zákona zadarmo poskytnutý čas na obrazovce. Je to o to smutnější, že každá reklamní agentura dobře ví, že TV klipy, vysílané v raném odpoledni, navíc v sedmdesátiminutových blocích, mohou voliče ovlivnit opravdu jen minimálně. Jinými slovy: finance vynaložené na přípravu šotů vyhodily strany z okna, stejně jako příspěvky televizních koncesionářů, kteří čas vynaložený na kampaň de facto zaplatili.Vzhledem kontroverznímu rozhodnutí volební komise, jež prohlásila SD-LSNS za koalici, bude tak jako tak nutné po volbách novelizovat volební zákon. Stálo by proto za úvahu upravit i pasáž týkající se veřejnoprávního rozhlasu a televize. Při příštích volbách snad ze zdejší politické scény definitivně zmizí obskurní uskupení typu Moravské národní sjednocení či Celostátní aktiv občanů, a tak by snad už veřejnoprávní instituce v rámci své zákonné povinnosti mohly voličům poskytovat předvolební servis v podobě diskusí, a nikoliv vysíláním reklamních šotů. Ty strany, které budou mít i nadále pocit, že hlasy získají prostřednictvím barevných klipů, nechť si pak jejich vysílání zaplatí v reklamních časech komerční televize. V opačném případě bychom se mohli dočkat kuriózní situace. Protože Ústavní soud před časem rozhodl, že politické strany u nás mohou podnikat, mohly by se za čtyři roky na obrazovce objevit klipy od stran-podnikatelek. Stačilo by velmi málo: nezaplatit volební kauci, ale dodat televizi volební reklamní klip, třeba pod heslem, jež užívá Pepsi-Cola: „Volba nové generace“.