„Bože, ochraňuj novou spolkovou zemi, Bože, ochraňuj Spolkovou republiku Německo a vrať nám naši milou, ztracenou, v jednotě a spravedlnosti znovu sjednotitelnou, velkou německou vlast.“ Tato slova stará čtyři desítky let mohli vládnoucí starosta Berlína Eberhard Diepgen (CDU) a premiér Braniborska Manfred Stolpe (SPD) svému předchůdci a úspěšnému sjednotiteli Bádenska s Württemberskem v roce 1952 Reinhaldu Maierovi (FDP) jen závidět. Jejich snaha o zřízení společné spolkové země Berlín-Braniborsko totiž neprošla v referendu, jež se konalo o prvním květnovém víkendu. Namísto patosu tak musel braniborský muž číslo 1 Stolpe zkormouceně před kamerami přiznat, že záměr ztroskotal na obavách a neochotě většiny obyvatel jeho země. Zároveň si však pospíšil ujistit svého berlínského partnera Diepgena, že toto rozhodnutí není namířeno proti Berlínu: musí se prý chápat spíše jako výraz momentální identifikace občanů Braniborska se svou zemí. Koneckonců není tomu tak dávno, co nebyli považováni ani za Branibory, ale za součást umělého produktu, za „enderáky“.
ANO ze západu
Diepgen sice Stolpeho - spolubojovníka ve věci fúze - hned po vyhlášení výsledků referenda podpořil, je však otázka, nakolik se tato podpora ukáže jako životná i v každodenní praktické politice. Diepgen totiž přesvědčil většinu Berlíňanů pro fúzi, a splnil tak přání celospolkové CDU, aby „srůstalo vše, co k sobě patří“. V Berlíně se také po masivní kampani, označované i jako "vymývání…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
