Příliš klidná síla

Úkolem každé politické strany je vyhrát volby navzdory své reklamní agentuře. Zprvu úsměvný bonmot jednoho z funkcionářů ODS se pro naši nejsilnější stranu stává nepříjemnou realitou. Zatímco z tisíců billboardů po celé zemi už tři týdny neuhýbají pohledem Miloš Zeman s Petrou Buzkovou, klidnou sílu demonstruje zdvižený prst bratra-předsedy Luxe a k volbě pravou rukou vyzývají v retro stylu vyvedení lídři ODA, Klausova strana začátek volební kampaně dokonale zaspala. A to tak viditelně, že minulý týden dokonce narychlo povolala do vedení volebního týmu Miroslava Macka. Bude to ale stačit? A nesignalizuje to cosi víc než jen špatnou komunikaci volebního štábu vedeného Liborem Novákem s reklamní agenturou Ogilvy & Mather?

Kam zmizely miliony

Letos v lednu mluvčí ODS Jana Petrová uvedla, že její strana hodlá do kampaně investovat zhruba 100 milionů korun. Konkurence tehdy všeobecně předpokládala, že konečná suma bude ještě vyšší. Každopádně člověka při pohledu na dosavadní průběh kampaně ODS napadne: kde ty miliony proboha jsou? ODS se zatím anonymně - pouze nápisem „Volby 96“ - prezentuje na překvapivě nízkém počtu billboardů (oficiálně je to sice dva a půl tisíce, tedy stejně jako mají lidovci, praxe je ale jiná). Zatímco u palci spojených rukou, které v stínové siluetě vytvářejí stranický znak modrého ptáka, si potenciální volič ještě může domyslet, oč jde, u dalších tří motivů („stabilní měna“, „ČR v klubu nejbohatších“ a „koruna ve společnosti světových měn“) musí nutně získat dojem, že jde buď o reklamu některé banky, případně sítě levných směnáren.V posledních čtrnácti dnech před volbami, tedy v době oficiální volební kampaně, se situace zajisté změní. Republiku mají zaplavit fotografie usměvavých lídrů ODS. Jejich první plakátové verze však naznačují, že problémem nebude ani tak grafická nenápaditost, jako spíše myšlenková impotence. Jinak nelze vysvětlit, proč nám zrovna ministr dopravy a severočeský lídr Vladimír Budínský, tedy člověk s image technokratického inženýra, a nikoliv kazatele, sděluje moudrost, že „rodina plní ve společnosti základní a nezastupitelnou roli“. Proč není jeho heslem něco ve stylu „Naše čisté a rychlé vlaky pojedou vždy na čas“? Nebo z jakého titulu voliče přesvědčuje právě ministr zdravotnictví, že „pracovitost, podnikavost a spořivost jsou základem prosperity“? Je to snad výzva soukromým lékařům? Proč raději nehlásá alespoň klišé „zdravotnictví je pro pacienty“? a proč nás šéf poslaneckého klubu Jiří Honajzer přesvědčuje, že „svoboda slova a nezávislé sdělovací prostředky jsou podmínkou demokracie“? Prosadil snad zrovna on svobodu tisku?

Co že to vlastně dokážeme?

Je absurdní předpokládat, že by ODS vinou nepovedeného začátku kampaně ve volbách nějak výrazně tratila. Nicméně faktem je, že masivní předvolební masáž je v demokracii nepostradatelná pro jakoukoliv stranu - když už nic jiného, dává svým věrným a nerozhodnutým najevo, že o jejich hlas opravdu stojí. Jistě, letošní volby nemají narozdíl od těch dvojích minulých jasné téma. ODS zřejmě proto předpokládala, že hlavní střet bude probíhat mezi ní a sociální demokracií. (Ta mimochodem posmívaným Zemákem zabodovala, neboť právě Zemanův autobus je zatím viditelným symbolem voleb). Do strnulé pasivity ji ovšem nakonec neuvrhl Lidový dům, ale její koaliční partneři. Jakkoliv jsou totiž lidovecká volební hesla přímočaře populistická, Josefu Luxovi se podařilo, co chtěl: krátce poté, co se jeho plakáty objevily v ulicích, už předseda KDU odpovídal na desítky dotazů novinářů, co si pod nimi představit. I ODA si dokázala najít svoji předvolební parketu. Požadavek na snížení daní doplnila dobře zapamatovatelnými slogany o „bankovním socialismu“ a „arogantním byrokratickém centralismu“.ODS samozřejmě nemůže nabízet razantní změny a popírat tak samu sebe, nicméně postavit celou kampaň jen na mělké obhajobě dosažených výsledků a ani slovem se nezmínit o vlastní výjimečnosti v porovnání se soupeři je neomluvitelná chyba. Pak se i jinak dobrý volební tah, jakým byla premiérova návštěva finále hokejového mistrovství světa a jeho následná ochota nechat se našimi reprezentanty pocákat šampaňským, mění v poněkud rozpačitou frašku.

Sebechvála smrdí

Tím, že se rozhodla svoji kampaň soustředit čistě na ty z nás, kteří jsou spokojeni, respektive na ty, kteří doslova souhlasí s výrokem premiéra, že transformace už skončila, se ODS zbytečně připravuje o voličské hlasy. Kromě hlasů skalních fandů Klaus jistě nakonec dostane i volební lístky těch, kdo se instinktivně bojí levicové vlády. Jenomže v této zemi nepochybně existují ještě i mladí pravicově a středově orientovaní voliči, kteří by rádi věděli, co se chystá dál, kteří by rádi znali „kormidelníkovu vizi“.ODS zkrátka propadla představě - a Miroslav Macek to říká na rovinu (viz rozhovor na str. 12) -, že pokud se za práci v posledních čtyřech letech nepochválí sama, nikdo jiný to za ni neudělá. Takový názor je ovšem dokladem nejen argumentační slabosti, ale i určité podezíravosti vůči tisku. Zapomíná totiž, že existuje nezanedbatelná část příznivců ODS, kteří si čtou s gustem kritické články na její adresu, neboť naštěstí nejsou stoprocentně loajálními straníky, které popuzuje jakákoli kritika. Jsou to naopak lidé, kteří chápou hlas pro ODS jako rozumnou alternativu, jakkoliv si jsou vědomi nedostatků její politiky. Současně jsou to ale lidé, které víc než nějaké chvástání zajímá, co vlastně chce strana, jíž dají svůj hlas, dělat.