Dopisy

Špatné zákony se ministrům vracejí

Článek Petra Holuba Pilip prohrál se ctí (Respekt č. 1/1996) se hemží nepřesnostmi v míře, která je u Respektu nevídaná. Přesněji řečeno, článek se v urputné obhajobě ministra Pilipa v několika případech dostává do takového rozporu s fakty, že označení nepřesnost je spíše lichotivým eufemismem.Především: článek sugeruje představu, jako by se na tomto zákonu začalo pracovat teprve pod moudrým vedením ministra Pilipa, takříkajíc na zelené louce. Živě si vzpomínám, že jsem pro klub ODA připravoval první informační materiály o záměrech nového vysokoškolského zákona již počátkem roku 1993. Mimochodem, již tehdy a od té doby pak ještě několikrát klub ODA vždy myšlenku zavedení školného podpořil. Trvalo však ještě další dva roky, než vláda schválila v lednu 1995 zásady zákona. K definitivnímu schválení návrhu ve vládě došlo až v září 1995 a do parlamentu byl návrh doručen na samém konci listopadu - poslanci tedy ani neměli šanci „si zákon přečíst“ dříve než v prosinci. Přečetli a užasli.Neméně důležitá je další věc: už ve druhé větě autor tvrdí, že „poslanci hned při prvním čtení návrh zákona odmítli“. Ono je to složitější. Sněmovna má v prvním čtení tři možnosti, jak s návrhem naložit: zamítnout, přikázat k projednání výborům (tedy předběžně schválit) nebo - a teď pozor - vrátit návrh vládě k přepracování. U vysokoškolského zákona sněmovna poprvé…