Ortodoxie Diamandy Galás

Americkou umělkyni řeckého původu Diamandu Galás, která se tento týden po roce opět vrací do pražského Divadla Archa (6., 8. a 10. května), by ve středověku nejspíš ukřižovali jako kacířku. Šokující spojení tříapůloktávového, operně vyškoleného (často však znetvořeného) vokálu s elektronickými zvukovými kolážemi způsobuje, že jeho majitelka bývá často považována za génia amerického undergroundu, ale rovněž za psychopata. Vystupovala v psychiatrických ústavech, ale její hlas se objevuje i ve dvou skladbách na loňském albu popového dua Erasure. Navzdory těmto poněkud protikladným angažmá dostala tvorba Diamandy Galás - která je ovlivněna mimo jiné Charlesem Baudelairem a markýzem de Sade, hudebně pak free-jazzovými postupy - s vypuknutím morové rány AIDS neměnný směr.

Umění epidemie

Diamanda Galás má mnoho přátel mezi lidmi, kteří jsou postiženi virem HIV. Přesto nesouhlasí s názorem, vnímajícím její šokující dílo pouze jako určitý drásavý protiklad terapeutické hudby: „Má tvorba není ani ‚léčivou‘, ani terapeutickou' hudbou,“ řekla minulý týden v rozhovoru pro Respekt. „To, co dělám, je umění. Nesnažím se nikoho léčit. Pokouším se zhudebnit a adaptovat zkušenosti osob, které tato epidemie postihla.“ Undergroundová performerka někdy ve druhé polovině sedmdesátých let pocítila, že ztratila schopnost hovořit s lidmi „normálními“ prostředky, a tak začala pomocí svého hlasu hledat mimoslovní způsob komunikace. Renomé v kruzích evropské avantgardy si…