Váhání na mzdovém prahu

Republikánská dvojka ve Sněmovně reprezentantů, rozložitý Texasan Dick Armey, je znám svým ideologickým zápalem. Armey nechodí pro výrazy daleko. Loni vyvolal pohoršení, když svého demokratického kolegu z Massachusetts Barneyho Franka pojmenoval Barney Fag (Frank je homosexuál; fag, či faggot je nadávka pro mužské homosexuály) a pak se ostentativně omluvil za přeřeknutí. Minulé úterý si však Armey dal na své formulaci záležet. Prohlásil, že bude bojovat proti zvýšení minimální mzdy „každým vláknem svého těla“. Ministr práce Robert Reich se nedal. Armey je sice větší a silnější, takže má vláken v těle víc, utrousil Reich (svým trpasličím vzrůstem pravděpodobně nejmenší politik v historii USA), ale moje vlákna jsou tužší: „Chudí Američané, kteří řádně pracují a hrají podle pravidel, si zaslouží přidat!“

Kdo ovládne střed

Jde o minimální mzdu a píše se rok 1996. Rozpravu tedy silně ovlivňují letošní volby.Prezident Clinton si na minimální mzdu vzpomněl až tehdy, když už jeho demokraté neměli v Kongresu většinu. Nedávno Clinton uzavřel strategicky konkordát s odbory a ty štědře přispěly do jeho předvolební pokladny. Prezident se rázem proměnil v hrdinu dělnické třídy.Naopak Bob Dole, pravděpodobný prezidentský kandidát za republikány, je důrazně proti zvýšení. Překvapuje to, neboť v minulosti Dole zvyšování mzdového prahu podporoval slovy i činy, a navíc teď, když už má prezidentskou nominaci skoro v kapse, by se měl začít posunovat do středu.…