Naostro

V jednom se průzkumy veřejného mínění shodují. Do parlamentu by se za čtyři týdny mělo dostat jen šest politických formací: třem stranám dnešní koalice (ODS, ODA a KDU-ČSL) budou dělat opozici sociální demokraté plus komunističtí a republikánští extremisté. Teoretickou šanci na vstup do sněmovny mají ještě postkomunisté z Levého bloku a snad i Dienstbierovi národněsocialističtí liberálové. Ostatní jsou definitivně mimo hru.

ODS: vítěz v defenzivě

Podle dubnových dat Střediska empirických výzkumů (STEM) je se sedmadvaceti procenty voličů nejsilnější tuzemskou stranou stále ODS. Přesto ale právě tato strana vstupuje do voleb v defenzivě. Jde především o její program, kde se rekapitulace dosavadních úspěchů neúnosně rozrostla na úkor toho, co, proč, a hlavně jak chce ODS v příštích čtyřech letech vlastně dělat. Jinými slovy: Klausově straně chybí téma, z něhož by si pro volby udělala viditelný a jednoduše čitelný politický prapor. Pravda, zatím nejde v pravém slova smyslu o krizi, spíš o projev únavy. Nicméně nervozita, s níž vedení strany jen přihlíží právě se rozjíždějící aféře kolem jejích tajemných sponzorů, je prvním nepřehlédnutelným signálem nejistoty, která dříve či později postihne každého, kdo se ve volební kampani soustředí pouze na obhajobu své dosavadní práce.Naštěstí pro ODS jsou ale volby již za čtyři týdny a tak - pokud nedojde k nějakým senzačním odhalením - lze již dnes předpovědět, že volby tak jak tak vyhraje. Její voliči se podle zjištění STEM ostatně vyznačují nejen značnou volební disciplínou, ale i odolností vůči aférám a důrazem na to, čeho jejich strana dosáhla v uplynulých letech. To, oč běží, je tedy míra vítězství ODS.Podle sociologických dat není v současnosti stále ještě zhruba 30 % občanů pevně rozhodnuto, komu dají hlas. Ze zkušenosti přitom víme, že mnoho váhajících se na poslední chvíli nechá přesvědčit energií nejdynamičtější strany. To ale, zdá se, nebude případ ODS, která dostane pravděpodobně jen o maličko víc hlasů, než jí předvídají současné žebříčky sociologických agentur, a v podstatě tak přijde o pět až sedm procent dnes nerozhodnutých.

ČSSD: příliš velké ambice

Naše nejsilnější opoziční strana, které průzkumy slibují až dvacet procent hlasů, jde do voleb v jednodušší situaci. Může - a také to dělá - kritizovat všechno a všechny a slibovat i věci zcela nemožné. Oslovuje totiž lidi rozčarované vývojem posledních čtyř let a náchylné věřit, že mnohé v jejich životě mohlo být jinak, kdyby se reforma dělala pomaleji a citlivěji. Těm všem sociální demokraté nabízejí svou vizi otcovského státu a společnosti prostoupené solidaritou bohatých a chudých, vzdělaných a hloupých či nadaných a neschopných. Cesta k tomuto ideálu je ovšem v programových materiálech Lidového domu vylíčena jen obecně a věcné argumenty jsou protkány sítí demagogie. Zjevně nesplnitelný program však přesně odpovídá dosavadní politice strany a výstižně pojmenovává to, co její voliči chtějí slyšet.Ani program, ani mítinkové vypětí předsedy Zemana, který už týdny objíždí republiku, však ČSSD k vítězství ve volbách nepomůže. Pozitivní posuny v politice Lidového domu totiž najdeme jen při podrobném rozboru nejrůznějších stranických usnesení, ale nikoliv v každodenní praxi. A nejde jen o to, že se Zemanovo veřejné účinkování často smrskává na hloupé či násilnické výroky, v nichž svým protivníkům vyhrožuje kriminálem či třeba stažením z kůže. Odrazuje i zjevná neschopnost členů tzv. stínového kabinetu, jehož veřejným jmenováním před čtyřmi měsíci chtěla ČSSD ukázat, že má dostatek odborníků hotových zasednout do ministerských křesel. Stručně řečeno: tah po moci není v případě ČSSD stále podložen odpovědností a profesionalitou. A to, alespoň nyní, představuje pro ČSSD mez jejích možností, kterou nezakryje žádná kampaň ani žádné autobusové turné.Přičteme-li k tomu navíc fakt, že podle dat STEM nepatří Zemanovi příznivci mezi nejzapálenější voliče, je téměř jisté, že výsledné skóre sociálních demokratů nebude nijak senzační: Lidový dům dostane zhruba tolik hlasů - anebo o kousek míň - kolik mu dnes připisují volební prognózy.

ODA: téma daně

Totéž již ale nelze říct o dalších dvou stranách: o ODA a Luxově KDU-ČSL. Obě tyto formace se sice v dubnových údajích STEM pohybují kolem osmi procent, kolik hlasů však nakonec získají, je těžké odhadnout.O Občanské demokratické alianci lze s trochou nadsázky říci, že přežila svoji politickou smrt. Po neúspěšném pokusu zakrýt skandál kolem svého dvaapadesátimilionového dluhu nedoloženým útokem na tajnou službu přišla o polovinu příznivců (její preference klesly z 12 % na 6 %) a leckdo jí prorokoval pád do politického hrobu. Ze zdánlivě beznadějné situace se jí však nakonec podařilo dostat díky dvěma věcem. Jednak přestala policie vyšetřovat okolnosti kolem stranického dluhu a nesplacenou směnku převzala Česká pojišťovna, která alianci poskytla velmi gentlemanský platební kalendář (to jí umožnilo získat nové úvěry). Za druhé - a to je podstatnější - ODA si do voleb našla téma: místo územních celků zvedla myšlenku snižování daní.Volební program aliance je v hospodářské části opravdu bezkonkurenční a pro ty zastánce hospodářských reforem, kteří jsou ochotni zapomenout na partajní veletoče před rokem a půl, bude jistě důvodem dát jí svůj hlas. Kolik takových lidí ale existuje? Podle STEM Kalvodovi příznivci překvapivě nepřikládají velký význam volebním programům ani ideologickým principům a nepatří mezi skalní voliče. Tváří v tvář současným „sponzorským potížím“ ODS může všechno být ovšem ještě jinak. Překonat pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny by pro alianci už každopádně neměl být problém.

Lidovci: strana jednoho muže

Své místo ve sněmovně má jisté i lidová strana Josefa Luxe. V jejím případě však nejde o nic neobvyklého. Spíše naopak. Voličské zázemí KDU-ČSL je podobně stabilní a zajištěné jako komunistické. Do letošních voleb jdou lidovci navíc s dobře připravenou kampaní - včetně únosně populistických hesel - a v jejich čele stojí schopný vůdce. (Mimochodem: na žebříčku popularity si Lux za posledncích šestnáct měsíců polepšil o nevídaných 21 procent). Lidovecký program je sice místy velmi socialistický (zejména v pasážích o venkově či v odporu proti stávající reformě sociálního systému), pro řadu lidí však bude zcela jistě idea trhu se sociálními důrazy, tedy něco mezi Klausem a Zemanem, velmi lákavá. Lze tedy očekávat, že KDU-ČSL vyjde z těchto voleb spíše silnější než dosud. Zisk devíti procent, tedy zhruba 21 křesel, není v jejím případě utopií.Poslední dvě strany, jimž průzkumy předvídají vstup do sněmovny, jsou sládkovci (6 %) a komunisté (9 %). Není to zrovna povzbudivá zpráva, neboť obě tyto extrémní strany zatím vždy při volbách dostaly více hlasů, než avizovaly výzkumy. S jistotou se tedy můžeme pro příští čtyři roky těšit na zhruba 20 až 25 ortodoxních komunistických poslanců a zřejmě i na nějakých patnáct Sládkových fašistů. Nebude to ale až taková změna: nezapomínejme totiž, že před čtyřmi lety dostaly tyto dvě extrémní strany dohromady 20 %, což znamená, že jim dal hlas každý čtvrtý dospělý Čech.Jediné výraznější překvapení nadcházejících voleb by tedy mohl být úspěch Ortmanova Levého bloku (zatím 4 %) a Dienstbierovy SD-LSNS (3 %). Ani případný vstup těchto outsiderů do sněmovny by ovšem rozložení sil mezi dnešní koalicí a opozicí nijak osudově nezměnil. Z hlediska parlamentní aritmetiky jsou tedy tyto volby pouze o tom, zda strany dnešní koalice budou, či nebudou mít většinu (120 hlasů) nutnou k přijímání ústavních zákonů.